V pohořanské Boudě, nekuřácké hospůdce a galerii v Pohořanech, byla ve čtvrtek 7. června krátce po sedmé večer otevřena výstava obrazů olomouckého malíře Víta Johna. Chce se říci výstavka, protože v hospůdce je všechno malé i milé a ona desítka obrazů není žádnou reprezentativní expozicí celoživotního díla.

Do pohořanské Boudy, vydekorované sugestivním trámovím, lze vstoupit v riflích a s širákem, chovat se nenuceně a mít pocit, že předhůří Nízkého Jeseníku je zaslíbenou zemí. Otevírání výstavy mělo ráz „přátelského potlachu“. První slovo měla provozovatelka podniku Blanka Hofmannová, iniciátorka výstavy, poté promluvil tvůrce obrazů Vít John a pak hrál na piáno Jakub Knápek. Všechno bylo srozumitelné a vůči návštěvníkům vstřícné. Přítomní si připili na zdraví umělce „červeným a bílým“ a pak k jeho poctě hodovali až do tmy. Sílu jim dodával „chleba s oškvarkama“.

Johnova výstava byla pečlivě vnímána a díla oceňována. Na Pohořanech je v červnu ke všemu kousek – ke kvetoucímu rybníku i kvetoucím borovicovým zákoutím. Tam všude mají Johnovy obrazoví „hrdinové“ své protějšky. Někteří přišli do Boudy i nahlédnout; nebylo jich moc. Víc bylo pohledných dívek, což naznačilo, že Pohořany nejsou obcí vysloužilců zarostlých mechem.

Mezi účastníky vernisáže se v Boudě anonymně pohybovala řada pohořanských osobností – mimo jiné spisovatelka Irena Šindlářová, ale i prof. Zdeněk Kučera, malíř, grafik a vysokoškolský pedagog, nebo galeristka Mgr. Bronislava Paučková ... Hovory se točily kolem Parnasu, Apollóna a Múz, o probíbající diskusi v dolní komoře parlamentu na téma reforma státních financí nepadlo ani slovo. Hlas byl zvyšován jen když hrál Jakub Knápek, ale jen proto, aby bylo lépe slyšet, nikoli aby byl někdo překřičen.
Kdo mezi Johnovými obrazy vydržel nejdéle, není pisateli těchto řádků nic známo. Odjel autobusovou linkou ve 20,55. Informaci o vernisáži zakončeme radostným konstatováním, že pohořanská Bouda ani tentokrát nevyhořela.Výstava v ní potrvá do 12. července.