Demolice probíhá postupným odbouráváními ze strany točny sanitních vozů u chirurgického monobloku. Vzhledem k využité technologii práce nijak neomezí automobilový provoz v areálu nemocnice. Dotknou se však tras pro pěší. Chodci nemohou využívat chodníky v těsném sousedství staré druhé interny. Jedná se o průchod mezi novou budovou II. interní kliniky – gastroenterologické a geriatrické a starou II. interní klinikou směrem k chirurgickému monobloku. "Z opačné strany u budovy F, v níž sídlí alergologie, je průchod omezen a směřován kolem staveniště od budovy F směrem ke stravovacímu provozu," uvedl vedoucí Odboru investic FN Olomouc František Valíček. Pěší mířící od chirurgického monobloku k Teoretickým ústavům LF UP tak musejí volit cestu kolem budovy D a novostavby II. interní kliniky.

Návštěvníci nemocnice by ale přece jen měli počítat se zvýšeným pohybem těžké techniky v areálu. "Nákladní automobily odvážejí suť ze staveniště směrem k vrátnici v ulici Hněvotínská. Stavební firma se ale smluvně zavázala, že demolice do provozu nijak nezasáhne, protože se jedná o hlavní trasu k Oddělení urgentního příjmu. Proto i veškerá stavební mechanizace a kontejnery budou odstaveny v zařízení staveniště, z druhé strany objektu,“ zdůrazňuje vedoucí Odboru investic s tím, že demoliční práce potrvají do 2. července 2019. „Vzniklá jáma bude zasypána zeminou, terén srovnán a oset travním semenem," dodal Valíček. Další využití plochy bude předmětem chystaného generelu FN Olomouc.

Bouraná budova vznikla podle projektu z roku 1923 jako pavilon pro tuberkulózní pacienty. Jako v případě očního pavilonu, který patří k nejstarším stavbám v areálu FN Olomouc, byly pro architektonickou podobu tuberkulózního pavilonu charakteristické dřevěné terasy připomínající lázeňský dům či sanatorium. V roce 1949 bylo přistavěno levé křídlo, v roce 1961 pak vznikla v pravé části budovy přístavba pro rentgeny. Pro účely II. interní kliniky byla budova přestavěna v letech 1967 až 1970. Rekonstrukce zcela změnila původní ráz objektu. Dřevěné terasy se jevily jako nevyhovující a byly nahrazeny lůžkovými pokoji, přičemž kapacita byla po úpravách 95 lůžek. Podle tehdejší projektové dokumentace olomouckého architekta Dobroslava Koláře byly práce vyčísleny na zhruba 7,2 milionu korun.