Ve čtvrtek 10. dubna vyslechli abonenti premiérového cyklu P závěrečný koncert sezóny 2007-2008.  Cyklus čtyř koncertů takto označených je koncipován jako přehlídka vysoké umělecké úrovně, a to jak svou dramaturgií, tak i  pozvanými dirigenty a sólisty. Nebylo tomu jinak ani v samém závěru.

V první části koncertu zazněly skladby francouzských skladatelů Gabriela Faurého a Charlese Camille Sait-Saënse, významných osobností druhé půle 19. století a počátku století minulého. Z díla prvního z nich, který je považován za zvláště originálního tvůrce skladeb francouzské provenience, byla velmi citlivě přednesena suita k Maeterlinckovu dramatu Pelléas a Mélisanda, z níž byla vypuštěna pro optimističtější vyznění závěrečná část La mort de Mélisande. Do podoby suity skladatel upravil původně scénickou hudbu po velkém úsoěchu z premiéry Maeterlinckova díla v Londýně 1898. Již z první přednesené skladby byla cítit mimořádné shoda a porozumění mezi orchestrem a dirigentem.

Poté následoval Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll Camilla Saint-Saënse. Dílo je komponováno tak, aby vynikly jak předpokládané přednosti sólisty, tak i kvalitní nástrojové obsazení orchestru. Skladba vyzněla velmi oduševněle a přinesla posluchačům příjemnými melodiemi a tanečními pasážemi radostný zážitek. Oceněna byla virtuozita Jana Simona, jeho vybroušený styl a naprostá jistota. V množství cen, jimiž je koncertní dráha Jana Simona doslova lemována, nebude olomoucký úspěch sólisty ničím mimořádným, ale svou upřímností nebude přehlédnutelný.

V závěru koncertu přednesla Moravské filharmonie Beethovenovu Symfonii č. 3 Es dur „Eroica“, která je považována za počátek nové hudební epochy XIX. století Hrdinská symfonie byla Beethovenem složena k uctění občanských proměn, k nimž v Evropě došlo po francouzské revoluci. Symfonie je dílo monumentální, v němž skladatel vytvořil do té doby nevídanou hudební konkretizaci občanských idejí. Není bez zajímavosti, že své nadšení spojil s pansofií a hudebně ji promítl i do podoby díla, v němž není opomenut a zhodnocen žádný nástroj. Koncert vyústil do aplaudování, jímž publikum vyjádřilo své nadšení a naprostou spokojenost. Velký podíl na úspěchu byl oprávněně přisouzen oběma hostům – kanadskému dirigentovi Charlesi Olivierovi-Munreovi a sólistovi Janu Simonovi.