O víkendu 15. a 16. března obohatil olomoucký hudební život zásluhou Moravské filharmonie a Akademického sboru Žerotín IV. ročník festivalu olomouckých sborů. Zúčastnilo se ho celkem 10 sborů, tedy s výjimkou sborů školních asi všechny, o nichž se ví. Pěstovat aktivně sborový zpěv patřilo v Olomouci k oceňovaným aktivitám společenským i uměleckým , ba v druhé půli XIX. století dokonce k projevům vlasteneckým. Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti nebylo rčení bezobsažné.

Navzdory odlišnému současnému klimatu se sborový zpěv v Olomouci stále ještě pěstuje a v jeho špičkových projevech je možno některé sbory i dnes považovat za příkladné, o čemž například svědčí dvě prvenství, která si přivezla Campanella v minulém roce ze světového festivalu v Thajsku. Téměř každý z olomouckých sborů má své zájmové teritorium, z něhož čerpá inspirace, ale i zájemce, a jemuž v dobrém slova smyslu slouží. Kvalita sborů je téměř totožná s reputací, jíž se těší jejich sbormistři. Jména Jiří Klimeš, Pavel Koňárek, Lenka Mlynářová patří v olomoucké hudební kultuře k nejfrekventovanějším, ale nejsou přehlíženi ani další.

Festival LAUDATE MUSICAM měl dva rozdílné poločasy. První se odehrál v chrámu sv. Michala a měl charakter vstupu do tzv. svatého týdne, který předchází Velikonocům. Prezentovaly se na něm čtyři sbory. Komorní sbor Madrigal vedený Evou Maňáskovou , který pěstuje starou hudbu světskou i duchovní a skladbami Kedrova a Christova potvrdil svou orientaci na pravoslavnou liturgii. Zahájení festivalu tím bylo vpravdě neobvyklé. Komorní smíšený sbor Collegium vocale, řízený Růženou Saligerovou, který v programu následoval, přednesl náročné Requiem současného skladatele Zdeňka Lukáše, za což byl po zásluze oceněn. Mořický sbor Chorus Mauritiensis přednesl pod vedením Tomáše Kláska ukázky z děl různé provenience, skladatelsky cenné a mnohé neznámé. Obdiv si vysloužila Campanella, dětský sbor mimořádných kvalit. Z řad rodičů byla výrazná část posluchačů, kteří koncert navštívili.

Druhý koncert festivalu se konal v Redutě. Uveden byl pohostinným vystoupením sboru Zpěvánky z penzijního domu v Zikově ulici, vedený Mgr.J. Slepicovou. Sbor dokázal, že zpěv lze pěstovat nezávisle na věku, což určitě bylo pro mnohé posluchače povzbudivé. Komornímu pěveckému spolku Dvořák se blíží 50, zažil J. Talpu. S, Sčudlíka, R. Kefera a zdá se, že pod vedením Jana Gottwalda je schopen prosperovat neméně dobře. K přednesu si vybral českou tvorbu a měl úspěch. V programu vystoupily dva mužské sbory: Moravské mužské pěvecký sdružení pod vedením Pavla Majera a Mužský pěvecký sbor Nešvera. Mužské sbory prožívají nesnadné údobí generační proměny, ale zatím to řeší vzájemnou výpomocí, takže jejich výkony nejsou poznamenány; jen se sobě stále více podobají. Dirigenti Pavel Majer. Josef Srovnal a Milan Kotouček věnovali přípravě festivalu náležitou pozornost.
Vysokou interpretační úroveň si řadu let uchovává Komorní sbor Lenky Mlynářové a Akademický sbor Žerotín, řízený Pavlem Koňárkem. Vystoupení obou sborů byla radostným překvapením a patřila k vrcholům druhého koncertního večera.

Festival má smysl. Potvrdil sice, co je znalcům známé, ale poučil, naznačil možnosti, vytvořil příležitost nebo šanci i pro dobu tak složitou, jako je ta dnešní. Pořadatelům je třeba za přípravu festivalu poděkovat