Nestává se často, aby přednáška o osudech některé olomoucké rodiny vyvolala tak mimořádný zájem, že by se auditorium zaplnilo do posledního místa. Ale ve středu se takový nepředpokládaný scénář ve Vědecké knihovně Olomouc naplnil. Přitažlivým tématem se staly osudy rodiny Groagovy spojené s hospodářským rozvojem Hané. Život Groagů prostudoval, doklady o nich v domácích archivech objevil a ze vzpomínek dosud žijících potomků sestavil Pavel Maňák.

Rodinu Groagovu lze charakterizovat především jako podnikatelský subjekt působící ve sféře sladoven. Rodina nebyla výjimečná objemem majetku, ani mimořádnou prosperitou, dokonce po požáru sladovny v druhé polovině dvacátých let minulého století podnikala s nesnázemi. Co z ní ale učinilo v olomoucké židovské komunitě společenský pojem, byly umělecké dispozice, jež se projevily u několika Groagů v orientaci na architekturu, výtvarné umění, ale i zájmem o dalších obory umění. Rodinným sídlem Groagů v Olomouci byla vila v Mozartově ulici číslo 36, která patřila Emovi a Gertrudě Groagovým. Emo byl synem spoluzakladatele sladoven Leopolda Groaga. Se jménem Groagů je spojena i dnešní transfuzní stanice ve Vídeňské ulici, kterou jako architekt vyprojektoval Emův bratr Jacques Groag pro rodinu Bergmannovu. Groagovi byli německy mluvící židovskou rodinou. K československému občanství a české řeči jako mluvě mateřské se přihlásil při vstupu do armády Jan (původně Hans) Groag a jako jediný získal po válce osvědčení o státní a národní spolehlivosti. Toho se nedočkali ani ti, kteří se vrátili po osvobození z Terezína. Všichni emigrovali, někteří do Izraele, jiní do Anglie a USA. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že v nacistických lágrech žádný z Groagů nezahynul.
Posledním žijícím Groagem v Olomouci se stal v poválečných letech již jmenovaný Jan Groag. Stal se národním správcem ve sladovně v Holici, která patřila jeho otci. Po únorových událostech roku 1948 byl funkce zbaven a jako poslední z rodiny emigroval.
Potomci někdejších olomouckých Groagů dnes žijí v USA, Izraeli a v dalších státech. Mapování osudů v jednotlivých rodinných větvích bylo velmi náročně, a to nejen na jazykové vybavení badatele, ale i na jeho čas a prostředky. Pavel Maňák, povoláním chirurg, doslova mnohé objevil na poslední chvíli, dokonce se mu podařilo historickou retrospektivou zaujmout i samotné potomky rodu, pro něž již byla olomoucká perioda Groagů zcela zapomenutou minulostí. Konkrétnost přednášky byla zvýšena dochovanými fotografiemi a autentickými dokumenty, které posluchači mohli zhlédnout.
Zkrácenou podobu přednášky přednesl Pavel Maňák na kroměřížské konferenci s názvem Židé a Morava. Text bude publikován ve sborníku z této konference. Jeho vydání je očekáváno v dohledné době.