Do přípravy s týmem SK Sigma Olomouc se zapojil o týden později. Stoper Roman Hubník (1984) se vrátil zpět do klubu, ve kterém začínal s velkým fotbalem. Po sedmi letech se rozloučil v Plzni, kde měl delší sezonu, než Hanáci. Proto mohl začít s přípravou na nový soutěžní ročník později. Ale žádné úlevy nechce. „Pokud budu zdravý, což zatím jsem a musím to zaklepat, tak to bude dobré a žádnou úlevu nechci,“ řekl Roman Hubník.

Jak jste se těšil na ostrý trénink po dovolence?
Těšil jsem se. První tréninky byl seznamovací, ale myslím, že jsme do toho vstoupili z ostra. Zatím je to v pohodě.

Vy jste hrála v neděli na turnaji ve Chválkovicích exhibiční zápas za starou gardu Sigmy. Tam už jste se pořádně rozdýchal?
Měli jsme nějaká běhání na sporttester, ale mluvil jsem s trenérem Látalem, říkal, že si klidně můžu jít zahrát místo toho běhu. Takže tak lehce, na zpocení.

Jaký je takový zápas? Odpočinete si při tom, když to nejsou takové nervy, jako při mistrovském utkání?
Tam je to spíše zábava. Ale když člověk chce, tak si i zaběhá. Jenom stát vzadu, to bych si moc nezaběhal, takže jsem se pouštěl i do několika akcí.

A jaký to byl pocit, když jste tam byl mezi těmi legendami a bývalými hráči Sigmy jediný, který ještě hraje v první lize?
Pocitově v pohodě. S klukama ze staré gardy už jsem byl dvakrát o Vánocích, jak se takto scházíme. Je to o tom zase se po delší době vidět.

Dovolená byla tak akorát? Nebo byste si dal ještě pár dní navíc?
Sezona byla delší a taková zvláštní. Ale čím by dovolená byla delší, tak tím hůře pro mě, protože pak do toho rozjetého vlaku skákat by bylo daleko horší. Takže myslím, že to bylo tak akorát. To, co jsem odtrénoval v Plzni, jsem nezapomněl.

Vy už jste zkušený hráč, nejrůznějších situací už jste zažil mnoho. Co je nejhorší na takové bláznivé sezoně, kdy se chvíli nehraje, pak zase ano. A dá se říct, že je neustála nejistota, jestli netrénujete zbytečně, že pak někdo zápas zruší.
Nejhorší je to, že člověk neví. Ale bohužel, to jsou věci, které neovlivníme. A musíme se soustředit na trénink, na ten daný moment. Nevíme, co bude zítra. Když je dneska trénink, tak musíme odtrénovat a pak uvidíme, co bude zítra. Jinak to brát nelze.

Jak se těšíte zpět do Sigmy?
Těším se. Už jsem byl rozhodnutý od zimy, že v Plzni končím. Jednání byla velice rychlá, jsem rád, že to vyšlo a jsem konečně doma.

A trošku se to od vašeho prvního startu na stadionu změnilo. Na podzim to bude osmnáct let, co jste debutoval v nejvyšší soutěži.
Byl jsem tady před pěti lety, od té doby je to v zásadě stejné. Ale když jsem odcházel ve dvaatřiadvaceti letech, tak ve srovnání s tím se stadion změnil hodně.

Bude vám chybět Plzeň? Ne jenom ten sport, úspěchy, tituly a poháry, ale třeba i diváci, kterých tam chodí pravidelně mnoho? Před plným stadionem se přece jen hraje jinak.
Jasněže. V Plzni chodil na devadesát procent zápasů plný dům Doufám, že tady bude také chodit hodně diváků. Uvidíme.

Vy jste byl i v zahraničí, kde je běžné to, co v Plzni, tedy že se na fotbal chodí a fandí se pořád. Proč to takto nefunguje ve všech tuzemských klubech? Co tady k tomu schází?
Nemyslím si, že je to úplně takto. Protože když tam hráli druhou ligu a chvost první, tak tam chodily dva tisíce diváků. Kdyby se v Olomouci hrálo o poháry a o první místo, tak tady bude chodit osm devět tisíc. O tom jsem jednoznačně přesvědčený. Takže jsou tam fanoušci, kteří začnou pískat, když se nedaří, protože jsou zvyklí jen na to, že se vyhrává. Ale takoví ti skalní, ti jsou tam pravidelně, ti tam byli od té druhé ligy až po současnost. Takových fanoušků je tam méně. Ale jsou takhle skvělí.

A proč myslíte, že je takový rozdíl mezi návštěvami v cizině, vy jste byl třeba v Německu, a domácí soutěží? Lidé se tady moc nechodí na fotbal jen bavit s tím, že budou mít nějaký zážitek a v podstatě je jedno, jak to dopadne.
Když to vezmu v Německu, tak tam, i když jsme hráli druhou ligu, tak tam chodily rodiny s dětmi. A šli vždycky celá rodina v neděli na fotbal. Tady se najde pár jedinců, co jen nadávají sprostě. Pak se ani nedivím, že ta rodina jde raději někam k vodě, než na zápas. Doufám, že za nějaký čas se to přiblíží k tomu Německu, ale myslím si, že ta cesta ještě bude dlouhá.

Zmínil jste, že když bude hrát Sigma nahoře, tak věříte v dobré návštěvy. Myslíte, že by se v nové sezoně mohlo začít týmu takto dařit? V minulém soutěžním ročníku to moc nevyšlo. Pomůže Roman Hubník?
Myslím, že je tady spousta kvalitních mladých hráčů. A je potřeba, aby si věřili, aby věděli, o co se hraje, že se můžou prodat dál. To je musí hnát dopředu. Když si to neuvědomí, že můžou prorazit někam dál, do Evropy nebo ostatních českých klubů, jako jsou třeba Sparta, Slavia nebo Plzeň a z nich do zahraničí nebo reprezentace, tak je to špatně. Musí na sobě pracovat. A věřit, že Olomouc je pro možnost odrazu do další fotbalové kariéry.

Už jste se bavil s trenérem, co se bude dít s obranou? Protože stoperů je v týmu nyní dost. Budete třeba hrávat vzadu na tři a vy zprava?
Zatím jsme se o tom ještě nebavili. Na to ještě vůbec nepřišla řeč. Ted je potřeba něco odtrénovat, něco zaposilovat. A postupně se uvidí, co trenér zamýšlí.

Máte od trenéra nějakou úlevu nebo pojedete všechno naplno a bez omezení, jako všichni ostatní?
Pokud budu zdravý, což zatím jsem a musím to zaklepat, tak to bude dobré a žádnou úlevu nechci. V Plzni jsem trénoval všechno. A pokud budu cítit, že mě něco tahá, tak už jsem, myslím si, natolik zkušený, že si řeknu, že třeba jeden trénink se jenom protáhnu, abych byl na další zase připravený. Nebudu to rvát jako kdysi za Johna Uličného, kdy jsem chtěl trénovat na sto procent, a tahalo mě všechno. A pak jsem si něco natáhl. Věřím, že v tomto už nějaké zkušenosti mám. Pokud budu cítit, že tam bude riziko zranění, tak třeba na půl dne zvolním.

Když jsme u trénování – hodně se mluví o tom, že se v České republice netrénuje tolik, jako v zahraničí. Co na to říkáte, se zkušenostmi z Ruska a Německa?
Záleží na trenérovi. Zažil jsem trenéra v Rusku, kdy to bylo docela v pohodě. Pak přišel druhý a byl to masakr. To samé v Berlíně. Za Babbela jsme trénovali, musím říct, hodně. Přišel nový trenér a trénovali jsme ještě víc. Takže záleží na trenérovi. A také na tom, jak je dlouhé přípravné období, v jaké fázi jste. V Německu jsme měli třeba osm šest týdnů do začátku ligy. Ale před tím měsíc a půl volno. My teď máme nějaké dva tři týdny na hrubou přípravu, ale už se tam musí dávat i ty zápasy. Letos ta příprava bude taková zvláštní.