Otakar Štěpán Bačák je už téměř osm let náměstkem primátora, respektive primátorky. Jako lídr hnutí spOLečně teď vyhlíží třetí volební období, které by rád strávil opět na radnici, kde má v gesci mimo jiné finance. V rozhovoru říká, že je nutné se dívat spíš na lidi, kteří reprezentují strany v regionu než na celostátní politiku. Dovede si tak příští radniční koalici představit třeba ve spojení s ANO a SPD. Jednání už probíhají, Bačák ale nevyloučil ani spolupráci s jinými subjekty. Dočtete se i o tom, jaké má názory na zimní stadion, budoucnost tramvají i o tom, co by hnutí spOLečně považovalo za volební úspěch...

Jaké jsou volební ambice hnutí spOLečně? Co byste považoval za úspěch? Určitě bychom si chtěli zachovat stávající čtyři mandáty. Myslím si ale, že dosavadní prací máme nakročeno k tomu získat minimálně o jeden mandát více. Pět křesel v zastupitelstvu by pro nás byl veliký úspěch – cokoliv nad čtyři mandáty budeme považovat za jasný úspěch a korunovaci úsilí všech, kteří do toho investují svůj čas a vědomosti.

Vy sám působíte na radnici téměř osm let. Je vaší osobní ambicí pokračovat v dosavadní práci a dál spravovat městské finance? To bych si samozřejmě přál. Pokud by moje práce v radě měla pokračovat, tak určitě u financí. Na zastupitelstvu jsem už dříve deklaroval, že nejraději bych se věnoval výhradně jim, případně městskému koncernu (Městské akciové společnosti, např. aquapark, dopravní podnik… - pozn. redakce). Dnes mám pod sebou ještě zeleň a odpadové hospodářství, což mě hodně vytěžuje – už osm let tu například řešíme projekt velkého krajského odpadového centra. Přitom do městského koncernu teče v součtu třetina celkového rozpočtu. Kdybych měl více času, věnoval bych se naplno financím, koncernu a rozvoji městské energetiky. Ta má našlápnuto k solidnímu rozvoji, ale samo se to neudělá.

Město je v dobré finanční kondici. Je naprosto schopno splácet všechny své závazky a má dostatek prostředků pro mírný rozvoj.

Dvojkou na kandidátce je váš předseda Robert Runták. On zatím nebyl ani zastupitelem a vždy kandidoval někde z nevolitelného místa. Už začátkem roku mi ale říkal, že je připraven usednout v radě, pokud dostane mandát. Platí to?
Určitě by šlo o pozici neuvolněného radního. Vzniklo to vlastně z toho, že jsem začal uvažovat nad tím, že bych už nepokračoval. V našem prvním volebním období to bylo hodně nekomfortní, protože jsem byl v radě za naše hnutí úplně sám. Nyní mám v radě kolegu Lukáše Krbečka, ale když to vezmu zpětně, za těch osm let jsem na jednání rady chyběl možná jednou. Je zkrátka potřeba, aby tam fungovala nějaká alternace. Jde hlavně o přenos informací – když probíráme věci na zastupitelském klubu, potřebujeme s těmi názory jít do rady, zejména pokud narazíme na něco, co chceme s předkladatelem změnit. Je strašně důležité, aby tam byl ještě někdo z nás. Robert zřejmě zavětřil to riziko mého případného odchodu a řekl, že by mě rád podpořil a šel do rady se mnou. Bude tomu muset ukrojit ze svého času, protože je samozřejmě pracovně nesmírně vytížený. A ono se to nezdá – čtrnáctidenní cyklus rady sice vypadá hodně rozvolněně, ale ve skutečnosti je to kontinuální práce. Skončíte jednu radu, dotahujete materiály a už hned chystáte další.

V jaké finanční kondici se dnes Olomouc nachází a jak je na tom město s dluhy? Venku z nich určitě není...
Co se týče dluhů, v prvním období se nám v koalici podařilo stlačit dluh pod hranici rozpočtové odpovědnosti, tedy pod šedesát procent průměru tříletých příjmů. To pro nás mělo zásadní praktický význam, protože řada dotačních titulů byla podmíněna právě nepřekročením této hranice. Zaměřili jsme se také na zvýšení městských příjmů – odbourali jsme některé nesmyslné slevy a přešli na transparentní systém. Všichni platíme stejné nájmy i poplatky a ten, kdo má na úlevu nárok, ji dostane dodatečně. Maximálně jsme využívali dotační tituly, zejména integrované teritoriální investice, kde pro celou oblast spravujeme nemalý balík peněz. K tomu jsme ale museli mít vždy připravené kofinancování. Pokud jde o tvrdá čísla, městský dluh při stávajících příjmech z rozpočtového určení daní trvale osciluje mezi 1,5 a 1,8 miliardy korun. V tomto volebním období jsme navíc koupili dvě budovy za 450 milionů korun na dluh. Kdybychom tento krok neudělali, byli bychom dnes s dluhem na úrovni 1,1 miliardy, ale peníze by nám utíkaly na nájmech. Když jsme před osmi lety začínali, zůstatky na účtech města byly kolem 400 až 500 milionů korun, což je spodní hranice jistoty doporučovaná auditory i ratingovými agenturami. Dnes máme na účtech zhruba 1,4 miliardy korun, tedy o miliardu více. Nejsou to však peníze volně k dispozici – jsou alokované jako připravené kofinancování schválených investic, protože před podpisem jakékoliv smlouvy musíte mít finanční krytí pevně zajištěné.

Díky, že jsme to rozebrali. Kdybyste mi ale měl odpovědět opravdu stručně?
Město je v dobré finanční kondici. Je naprosto schopno splácet všechny své závazky a má dostatek prostředků pro mírný rozvoj.

Co jsou hlavní témata hnutí spOLečně pro nadcházející volby? Z pozice vládnoucí koalice se předvolební program asi sestavuje jinak než z opozice.
Z pozice vládnoucí koalice musíte samozřejmě lavírovat v tom, co si můžete dovolit slibovat, protože už znáte finanční, právní i další omezující limity. Domnívám se však, že jsme se v minulém období dobře starali jak o finance, tak o majetek města jako takový. Na městské infrastruktuře je stále obrovský vnitřní dluh – a tím se nechci otírat o předchozí koalice, jde opravdu o resty nashromážděné za posledních čtyřicet až šedesát let.
Naší prioritou tedy zůstávají dobré finance, péče o stávající majetek a k tomu mírný rozvoj.

Co si pod tím mírným rozvojem představit?
To znamená plnit i ty malinké sny, které jsou potřebné. Byť, už jsem to říkal vícekrát, řada investic má spíše charakter náhrady starého za nové. Určitě si přejeme kompletně zrevitalizovat plavecký stadion a pokračovat v projektu malé haly. Chceme dál rozvíjet zoologickou zahradu, která patří do první třicítky nejnavštěvovanějších míst v České republice – mnozí nás srovnávají se Zlínem, ale myslím si, že i naše ZOO jde velmi hezkou cestou. Zásadní je pro nás také obnova městské hromadné dopravy. Lidé občas nadávají, že vozy ještě nejsou plně klimatizované, ale obrovský vozový park nelze obměnit naráz. Navíc nás čekají nemalé investice do přechodu na bezemisní elektrickou trakci. To jsou rozvojové směry, kterými město musí jít a které si může dovolit.

Chystáte i nějaké zcela nové investice, které nebudou jen náhradou staré infrastruktury za novou?
Výrazně jsme se podíleli na vzniku Dlouhodobého investičního plánu města, který představuje zásobník projektů v celkovém objemu 70 miliard korun. Podepisujeme se pod to, že cokoliv v tomto zásobníku figuruje, tam má své logické opodstatnění.
Obrovské miliardy představuje právě dopravní podnik, jehož modernizaci si město zaslouží, aby mohlo poskytovat vysokou kvalitu dopravy. V minulosti jsem byl na dopravní komisi občas osočován za názor, že tramvajová doprava je pro Olomouc až příliš náročná a drahá. Dnes, když vidím vývoj směrem k autonomní dopravě, si myslím, že právě města s kolejovými dráhami budou mít autonomní dopravu dřív. Mají totiž výhodu v tom, že disponují oddělenou nebo alespoň částečně oddělenou dopravní cestou.

Jak už bylo řečeno, máte za sebou dvě volební období. V tom prvním v koalici s ANO, ODS a lidovci, v tom druhém s ANO, ProOlomouc a Piráty. Když se ohlédnete, kdy to takzvaně klapalo víc?
Určitě to byla odlišná období. Vliv na to mělo i to, že v tom prvním jsem byl nováček, zatímco ve druhém už vystupuji jako zkušenější radní.
V prvním období jsem si velmi vážil spolupráce s kolegy z ODS i KDU-ČSL – vždycky je to samozřejmě o konkrétních lidech. Byli tam lidé pracovitější i ti méně pracovití, ale dohromady to dávalo fungující celek. Zajímavé pro mě bylo, že hnutí ANO tehdy nemělo v radě takovou početní převahu a rozhodování fungovalo velmi kompromisně. Někdy jsem se přidal na jejich stranu já, jindy někdo jiný, nebo návrh zkrátka neprošel. Více nás to nutilo k hledání společné cesty a častěji se scházela koaliční rada, kde se probíraly ožehavé otázky. Bylo to navíc náročné období, kdy se chystalo vypořádání a likvidace nešťastných bytových družstev.

V aktuálním druhém období má hnutí ANO šestičlennou převahu v radě. Někdy narážíme na model, kdy si myslím, že bychom o věcech měli diskutovat více, ale partneři zkrátka přijdou s tím, že takhle rozhodli a takhle to bude. To koaličnímu duchu úplně neprospívá a je to asi moje jediná výtka.
Na druhou stranu i v tomto období pracuji s úžasnými lidmi.

Ne na všem se ale shodnete. Třeba téma zimního stadionu radu dosti rozděluje, hlasovali jste dokonce proti sobě na zastupitelstvu…
V koalici jsme vznesli svoje ekonomické výhrady, ale neprošly – zastupitelstvo nakonec většinou odhlasovalo, že máme dál prověřovat, zda je z právního hlediska vůbec možné se na tom soukromém projektu jako město podílet. Tak na tom prostě pracujeme. Ze své předchozí praxe v korporaci jsem zvyklý fungovat tak, že se uvnitř hádáme do posledního argumentu, ale jakmile padne rozhodnutí, všichni táhneme za jeden provaz a na úkolu pracujeme bez jakékoliv zášti.

V pracovní skupině pro multifunkční halu mám na starosti právě finance. Kolegům z rady jsem vysvětlil čísla ze zpracované analýzy a byl jsem i na předběžném jednání s generálním ředitelstvím Evropské komise, které to má na starosti. Čekali jsme, jestli se stavba nevejde do chystané generální výjimky, což se bohužel nestalo, takže projekt musí projít celým kolečkem notifikace v Bruselu.

Můj pohled je stále stejný: myslím si, že si město tak velký investiční závazek nemůže dovolit. Preferuji, aby si developer halu postavil na vlastní pěst a na své riziko. Město by ji pak mohlo podporovat pouze provozně, když nebude jejím vlastníkem. U schvalování v Bruselu navíc vidím riziko v tom, jak komise posoudí, do jaké míry jde o veřejný zájem a do jaké o komerční profesionální sport. Pokud by notifikace neprošla nebo developer z projektu vycouval, museli bychom začít okamžitě řešit náš stávající zimní stadion. Stejně jako u plaveckého stadionu by to byla obrovská investice do městského majetku, před kterou nemůžeme zavírat oči.

Je tu pár témat, která nazývám nekonečnými příběhy. A ptám se na ně už dvacet let, co pracuji v novinách. Zpravidla před volbami či těsně po nich. A o čtyři roky později dostávám víceméně ty samé odpovědi…
Vidíte, i dvacet let může být málo na nějakou problematiku. (smích)

Vy víte, na co se chci zeptat. Ostatně ten zimní stadion je taky jeden z těch příběhů. A dalším je rozpočtové určení daní, hlavní příjem města. Zjednodušeně jde o jakýsi koeficient, na základě něhož se z vybraných daní vrací od státu peníze do městské kasy. A zatímco čtyři největší města ho mají nastaven poměrně velkoryse, Olomouc se do té kolonky nevejde, přestože zabezpečuje celou řadu funkcí pro celý region. Myslíte si, že je konečně po desítkách let nějaká šance vybojovat pro Olomouc spravedlivější podmínky?
Je to pořád o dohodě. Předkládala se celá řada modelů, přičemž všechny počítaly s tím, že po státním rozpočtu nechceme žádné peníze navíc. V minulém období už jsme byli tak daleko, že existoval vládní pozměňovací návrh k novele zákona. Donátorem měla být Praha, která má obrovské příjmy a z logiky věci je ani při svých kapacitách nestačí utrácet. A Praha byla tehdy ochotná tu miliardu ze svého podílu pustit. Jenže po krajských volbách to noví hejtmani neodsouhlasili, následovaly sněmovní volby a celé to spadlo pod stůl. Na narovnání této nerovnosti ale pracujeme dál. Aktuálně byl podán návrh k Ústavnímu soudu přes Liberec – my jsme se připojili a oslovili senátory, takže návrh místo potřebných 17 podpořilo rovnou 30 senátorů. Uvidíme, jak to soud posoudí. Nečekáme, že by soud přímo přepisoval zákony, ale jde o to, aby vydal jasný výrok, že současný stav je vůči městům nespravedlivý a že se tím politici musí zabývat. Klíčová bude stejně dohoda s Prahou. Pokud se domluvíme a přijde se s kompromisním návrhem, Ministerstvo financí s tím mít problém nebude.

Tak jsem zvědav, jestli za čtyři roky už tuhle otázku nepoložím… Co východní tangenta? Posune se nějak? Tam těch možností jako město, pravda, moc nemáte...
Minimálně jsme dali návrh, aby se stavba začala řešit alespoň po úroveň Lipenské ulice. Právě obchvat Chválkovic je totiž hlavní problém, který nás v téhle oblasti trápí. Kdyby se postavil úsek alespoň po výpadovku na Lipník, obrovsky by to pomohlo – na radnici na tom panovala jednoznačná shoda. Mimo to jsme se přidali k žalobě ČEZu proti opatření, které de facto znemožňuje postavit v zamýšlené lokalitě i pouhý stožár, což je nesmysl. Připojili jsme se sice s mírným zpožděním, ale uvidíme, jak soud rozhodne.

Kvůli velkému rodinnému setkání dvakrát do roka si přece také nekoupíte autobus.

Zeptám se i na tramvaje. Váš předseda Robert Runták opakovaně vyjadřoval názor, že jsou pro Olomouc přítěží a nejlepší by bylo je zrušit. Teď už i primátorka otevřeně mluví o možnosti zrušení trati do Pavloviček...
Tramvaje jednoznačně patří tam, kde je pro ně dostatečná kapacita cestujících. Nemáme proto žádný problém s rozšiřováním tramvajové trati na Povel, kde v budoucnu vznikne rozsáhlá zástavba. Musíme si však otevřeně říct, že tramvajová doprava je zhruba dvakrát dražší než autobusová. Její hlavní výhoda spočívá v tom, že jedna souprava vedená jedním řidičem uveze velký počet lidí. Jenže v Olomouci po sedmé či osmé hodině večer, o víkendech i během prázdnin jezdí tyto dvacetitunové mašiny poloprázdné, což celkovou efektivitu sráží dolů a provoz prodražuje. Pokud někde kapacitně plně postačí sólo autobus, nedává smysl jezdit drahou tramvají. Trať do Pavloviček těmto nárokům neodpovídá, což jasně ukazují sčítání i současná výluka – jezdí tam náhradní autobusy a nevznikají žádné návaly ani nepobrané spoje. Od začátku prosazujeme princip value for money (princip, který znamená získání nejlepšího poměru mezi užitkem, kvalitou a celkovými náklady, pozn. redakce). Když ušetříme na neefektivním provozu, budeme si moci dovolit financovat jiné potřebné městské věci. Obnova takové trati navíc naráží na dnešní přísné stavební normy. Dokud trať funguje, je to v pořádku, ale jakmile se uzavře, rekonstrukce by musela nové normy splnit a to by stálo obrovské peníze. Vždy si musíme položit otázku, pro kolik lidí má taková investice reálný smysl. Kvůli velkému rodinnému setkání dvakrát do roka si přece také nekoupíte autobus.

Zeptám se i na parkovací politiku. Ještě to není kategorie nekonečný příběh, ale už se taky řeší druhé volební období a věta „brzy to bude spuštěno“ zazněla už vícekrát…Stále se držíme základní koncepce rozdělení města na zóny A, B, C a D. Velkou výhodou je, že sbíráme zkušenosti a poučení z chyb Prahy či Brna, které tyto systémy zaváděly před námi. Původní představa, že parkování postavíme na stávajícím softwaru, se ukázala jako nefunkční, proto se soutěží systém nový a proto se to celé odkládalo. Do zadání jsme navíc narychlo zapracovávali i bezpečnostní doporučení digitální agentury ohledně čínských komponentů, jelikož se systém napojuje přímo na státní registry. Spuštění nového softwaru nyní předpokládáme na podzim příštího roku. Rezidenti, kteří byli zpočátku skeptičtí, dnes po vzoru jiných měst sami volají po tom, aby systém začal co nejdříve fungovat.

Docela čerstvá zpráva: Rozhodli jste se zpoplatnit parkování i o víkendech a ve večerních hodinách. Docela odvážné, teď před volbami, přestože platit to má až od února...
Tento podnět nevzešel z rady, ale zdola. Na radě jsem byl zpočátku zdrženlivý, protože podle dat městské policie je osmdesát procent míst v centru stejně obsazeno rezidenty. Když jsem si nechal reakce ze sociálních sítí na toto rozhodnutí vyhodnotit přes AI, ukázalo se, že nejvíce proti večernímu zpoplatnění protestují lidé ze zóny C, kteří byli zvyklí po šesté večer parkovat v zóně B. Pro návštěvníky centra, kteří jedou třeba večer za kulturou teď s kolegou Tomášem Pejpkem připravujeme korekci: parkoviště u Tržnice a u Letadla by fungovala ve zvláštním návštěvnickém režimu s odlišnou sazbou, dokud se naplno nespustí zóna C.

S kým si po volbách dokážete představit koaliční spolupráci a s kým naopak rozhodně ne? Vnímáte jako možné pokračování s hnutím ANO nebo třeba znovu s ODS?
Potkali jsme se víceméně se všemi subjekty. Co se týče hnutí ANO nebo ODS, tam problém nemáme – s ODS jsme byli v první koalici a vnímám, že se tam teď rýsuje nová sestava. Velmi otevřeně a intenzivně u nás v hnutí rezonuje otázka případné spolupráce s SPD. Jsme v tom rozdělení na dvě poloviny. Jedna část ji odmítá kvůli celostátní značce a politice SPD. Druhá polovina – ke které patřím i já osobně – se dívá na konkrétní místní lidi. A na lokální úrovni jsou pánové Jelínek, Jirotka nebo Alt fajn. Považuji je za erudované, nekonfliktní a pracovité lidi. Zda bychom s nimi do koalice šli, zatím nemáme jednoznačně rozhodnuté. Výsledná koalice bude stejně složená minimálně ze tří subjektů, takže by pro obě naše křídla bylo hodně důležité, kdo by byl tím třetím partnerem a jakýmsi garantem.

Vy osobně byste se tedy spolupráci s lokálními zástupci SPD nebránil? Já osobně patřím k té polovině, pro kterou jsou klíčoví konkrétní lidé a jejich pracovitost. Vzpomínám si, jak se mě zhruba před dvěma lety po krajských volbách jeden z velvyslanců u neformálního oběda ptal, jak nahlížíme na spojení ANO a SPD. Řekl jsem mu: „Pane velvyslanče, na regionální úrovni je to prostě o lidech.“ Pokud jsou ti lidé rozumní, pracovití a odborně zdatní – jako třeba kolega Jirotka v sociální oblasti nebo kolega Alt, se kterým se potkávám v dozorčí radě Výstaviště Flora – tak musíte celostátní politiku umět trochu upozadit.

A jak se vám spolupracovalo s ProOlomouc a Piráty? Dovedete si představit pokračování i s nimi?
My v zásadě nemáme problém s nikým. (smích) V radě jsme sice měli témata, kde jsme naráželi, ale z osobní i odborné roviny tam byla celá řada skvělých lidí. Když vezmu konkrétně Tomáše Pejpka z ProOlomouc, je to nesmírně pracovitý architekt. Pro každé své rozhodnutí sice potřebuje obrovské množství podkladů, věci pečlivě zvažuje a vyžaduje hodně argumentů, ale jeho práce je velmi poctivá. Kateřina Dobrozemská, taky z ProOlomouc, má na starosti sociální oblast a tam je vidět její velká životní zkušenost – dokáže přesně rozpoznat, kdo pomoc opravdu potřebuje a kdo ji jen zkouší využít. S Viktorem Tichákem od Pirátů jsme si lidsky i odborně sedli výborně. Máme společnou zálibu v ekonomice, spolupráce s ním byla skvělá a je mi vlastně líto, že teď míří do Ostravy. A stejně tak bych ale zmínil i Miloše Tichého z ANO – to byl nováček, člověk, který předtím nevedl žádný velký ansámbl, a vypracoval se ve skvělého manažera v těžké oblasti investic. Na to, že je původní profesí právník, klobouk dolů před tím, kolik technického obsahu dokázal vstřebat. Z hlediska jednotlivých osobností byla tato sestava v radě opravdu silná.

Poslední otázka: Kdo je váš typický volič a na koho s hnutím spOLečně cílíte?
Cílíme na lidi, kteří uvažují podobně jako my a mají věci v hlavě srovnané. Nedávno jsem do našich volebních materiálů psal přirovnání inspirované návštěvami hradů a zámků. Spousta tamních šlechtických i duchovních rodů měla ve svých rodových heslech latinské motto v duchu: „Jsme tu proto, abychom majetek od našich předků pohlídali, zvelebili a v pořádku předali svým dětem.“ Přesně na tuto skupinu lidí cílíme – na ty, kteří Olomouc nevnímají jako něco, co chtějí jen spotřebovat, ale chtějí ji zachovat, zkrášlit a předat dalším generacím. To je náš volič.