Páteční premiéra baletu Giselle byla očekávána především ze strany Moravského divadla jako jevištní dílo, jež pohne divákovou duší, nadchne a strhne a ve svém důsledku se stane událostí, jež osloví i ty, kteří Thálii fandí jen příležitostně. Jestli se něco takového stane, ukáže budoucnost. Spíše ne, i když je to škoda. Divadlo totiž nepraskalo ve švech ani při premiéře. Že by proto, že je Giselle vnímána příliš konzervativně jako „klasika“, která nemůže překvapit?

Moravskému divadlu a jeho baletu je třeba za novou baletní inscenaci s hlubokou úklonou poděkovat. Všechno na ní bylo špičkové, ani ten dobový romantismus minulého století neměl příchuť nepatřičnosti. Bylo se na co dívat, bylo čemu naslouchat, co obdivovat. Baletní soubor si oprávněně troufl na dílo světově proslulé, svěřil jeho nastudování znalci, kterého by se nikdo neodvážil suplovat, pro všechny role najde divadlo nejen jednoho kvalitního interpreta, ale i špičkové alternace, divadelní orchestr je schopen pod taktovkou Petra Šumníka dílo přednést na špičkové úrovni. Kostýmy i scéna Josefa Jelínka byly k pojetí baletu jako vyšité.

Divák je přesvědčen, že zhlédl inscenaci, na níž se bude vzpomínat i po mnoha letech. Upřímně se aplaudovalo Monice Globové v titulní roli, Valeriji Globovi v roli vévody, Irině Popové jako královně víl, lesníku Michalu Klapetkovi, Janě Hanákové v roli Giselliny matky a dalším – Vadimu Tsepelevovi, Daně Krajevské, Dmitriji Savakovovi, vílám, vinařkám, vinařům.. Obdivována bylo dokonalá souhra orchestru a jeviště.

Nikdo nebyl v podezření, že by jeho díl byl vzhledem k dokonalému jevištnímu dílu jako celkovému kolektivnímu dílu v nějakém deficitu. Přijměme tedy Giselle jako skvost, jehož údělem nemůže být osud bulváru, jako skvost oceněný horními deseti tisíci, jejichž četnost musí být v Olomouci výrazně nižší. Manželům Globovým by však za jejich podíl na inscenaci Giselle Cena kraje Olomouce za rok 2008 rozhodně slušela.