Tak se nám tu zase rýsuje pěkná ukázka české vyčůranosti. Čtyřicet let nikoho neštve, že lidé z Varšavského náměstí si zkracují cestu přes koleje. Chodí tu děti, matky s kočárky, cyklisté i opilci. Teď se otevřel bruselský měšec a už tu máme projekt na nadchod. Inu, proč ne.

Asi dvě miliardy korun zbývají rozdat do konce roku z balíku evropských peněz, který je určen pro Olomoucký a Zlínský kraj, psali jsme počátkem roku. Co se neproinvestuje, vrátí se do černé bruselské díry. Většina těch peněz je určena městům a obcím na zvelebování. A tak se do konce roku jistě dočkáme mnohých oprav, rekonstrukcí a veřejných staveb. Soukromník na tyhle peníze nedosáhne. Leda že by byl lišák. Třeba jako v Olomouci.
Z Varšavského náměstí vede desítky let vyšlapaná pěšinka přes koleje. Zkratka do parku. Po trati nic moc nejezdí a nikdo to neřeší. Až donedávna, kdy soukromý investor koupil a zboural sladovnu. Ve většině představených vizualizací možné podoby nového areálu figurovala lávka přes koleje. Celkem přirozeně spojovala novou zástavbu s parkem. Teď někdo pěkně počesku zavětřil příležitost. Lávka je přece pro veřejné blaho, na tu by se dalo vydojit něco z bruselského oslíka! Jenomže koho bude oblažovat, když areál s byty, kancelářemi a obchody se začne stavět nejdřív až za několik let? A tehdy si český filuta vzpomněl na lidi z Varšaváku a jejich cestičku. K soukromníkovi by se ale oslík nejspíš otočil částí, ze které padá něco úplně jiného než zlaťáky. A tak nastoupilo město, jemuž se myšlenka na pro občany prospěšnou stavbu zalíbila. Jak by taky ne, když ho to nebude nic stát, neboť ten patnáctiprocentní doplatek k dotaci nejspíš zamázne onen soukromník, který navíc připraví projekt a vlastně všechno. Ne, pozor! Není v tom žádný podvod, korupce ani svinstvo. Je to prostě ta naše proslulá vyčůranost. Mezi těmi jejich nekonečnými paragrafy se prostě vždycky nějak k tomu koláči prokroutíme. (Zaplaťpámbu za to. Podívejte se na Rumuny, ti se kroutit neumí a přestože mají právo na stejný eurotok, pořád tam mají oprýskané nezateplené paneláky a po ulicích jezdí tramvaje vyřazené v Česku.)
Už je spočítáno, že pěšinkou denně projde asi sto dvacet lidí, dokonce tudy přes koleje drncají i maminky s kočárky a cyklisté. Zejména poslední dvě skupiny jsou samy o sobě pro úředníky dostatečný argument k přiklepnutí dotace na stavbu veřejného blaha. (Fakt, že pěšinka tudy vede od sedmdesátých let, což dělá nějaké zhruba dva miliony ilegálních přechodů kolejí, do projektu ale raději psát nebudeme.) Prostě jsme na ty bruselské darmošlapy zase jednou vyzráli. Občané na tom vydělají. Jen tak dál. Kdo se nerve, nežere.