Každý kulturní subjekt hledá svou tvář, usiluje o konkrétní podobu, o svou reputaci a také o to, jak by obstálo, aniž by si zadalo s nevkusem a bulvárem. Jen ti, kteří se v takové situaci nacházejí, vědí, že je to těžké, nebo alespoň nesnadné.

Olomoucké Divadlo Tramtárie se sídlem ve Slovanském domě v Hynaisově ulici objevilo nové možnosti v tzv. čteném divadle, které spočívá v prezentaci dramatických děl v jejich zárodečné inscenační poloze, kdy se hraje, ale ještě s textem v ruce, kdy si divák musí mnoho domyslit, představit a je k tomu s profesionálním rozhledem motivován a inspirován, takže se může cítit spolutvůrcem. Tento projekt, který vzešel z iniciativy Moravského divadla, je od samého zárodku připravován společně oběma institucemi.

Úspěšných čtení bylo v kooperaci obou divadel "spácháno" již několik. Měl jsem možnost vidět jen dvě a přišel jsem jim na chuť. Před měsícem Uhdeho Jitřenku naší slávy s jednoaktovkou Jak Božena Němcová předčítala v Brně a nyní Goldflamovu černou grotesku Doma u Hitlerů aneb Hitlerovic kuchyň. Kořeny tohoto způsobu prezentace, který bez problémů unesou mladí, lze tušit v Brně, konkrétně v HaDivadle. Dramatické dílo samo není ve čteném divadle zkoumáno historickou pravdivostí, ale schopnosti autora předstírat, jak úžasně pravdivé jsou v groteskním pojetí všechny do jeho hry vložené absurdní fámy, smyšlenky, fantazie, persifláž a jejich kombinace.V takové poloze jsou všichni aktéři divadla jeho tvůrci. Čteným divadlem jako by byli všichni vyzváni, aby něco přidali, aby si „přisolili“! A oni to ochotně dělají, zvláště když se ve hře vyskytne nějaký choulostivý moment...

Soubor šesti aktovek Arnošta Goldflama se smyslem pro nonsens nastudoval dramaturg činohry MD Miroslav Ondra s herci Moravského divadla a Divadla Tramtárie. Nenarouboval do svého pojetí žádnou ideu, snad s výjimkou úsilí, s nímž apeloval na herce, aby bez bázně obnažili svou přirozenost, takže aby hráli, jako by jen „hráli“. Hra nabyla slušné divadelní rozhodnosti – jako by se ani Goldflam jinak hrát nemohl.

Hereckými oporami byli renomovaní herci Moravského divadla: vynikající Dušan Urban, suverenní Lenka Ouhrabková, ženskou „chápavostí“ vybavená Naďa Chroboková, korektně vyladěný Petr Kubes, s jemnou psychologií disponující Jiří Nebenfűhr, Pavel Juřica a Zdeněk Svobodník. Není pochyb, že si s nimi dobře zahráli i nepřehlédnutelní trámtáriovci Jakub Šindelka, Viola Petrášová a Matteo Difunato. Tramtárie má své publikum. Zaslouží si, aby se „rozmnožilo“.