Známý televizní kuchař tuhle pobouřil polovinu národa, když se nechal slyšet, že svíčková je přežitkem nemoderní české kuchyně a že brzy ze světa nadobro zmizí. Mediálně proslavený mistr vařečky však nemusí proti tradičním českým pokrmům ani příliš bojovat. Ty spolehlivě tak jako tak brzy chcípnou péčí globalizované maloobchodní sítě.

Nedávno jsem si na tomto místě ve své glose posteskl nad tím, jak nás české supermarkety svou omezenou nabídkou nutí kupovat buď bůhvíproč předražená luxusní másla, anebo se uchylovat k mazlavým náhražkám z Polska. Žádný rozumný kompromis mezi tím. I ozvala se mi jedna milá paní čtenářka, která mi poradila malý obchůdek, kde vždy dostanu voňavé a čerstvé české másílko za přívětivou cenu. Dobré rádkyni tímto dodatečně děkuji, obchůdek znám a občas tam za touto pochoutkou skutečně vyrazím.
O uplynulém víkendu jsem však narazil na jiný zásobovací problém. V sobotu se u nás doma měla dělat pravá česká kulajda, do níž jako nezbytná ingredience (zastánci odlišných variant receptu na tentýž pokrm se na mě snad nebudou hněvat) patří kopr. I dozvěděl jsem se v pátek večer, že v jednom z olomouckých obchodních domů měli na zítřejší vaření sice téměř všechno, jen ten prokletý kopr ne. Nevadí, řekl jsem si, udělám si procházku během sobotního dopoledne a kýženou ingredienci zakoupím v dalších potravinách. Jenže ouha, v regálu se zeleninou požadované zelené ochucovadlo opět chybělo. Přece nesháním drůbky z růžového poníka či nějakou podobnou excentrickou poživatinu, mumlám si pod vousy a s pocitem nepochopené Marušky z pohádky Sůl nad zlato nasupeně pochoduji do dalšího z blízkých marketů. Asi uhádnete: ani napodruhé, ba ani napotřetí žádný úspěch. S pomyslnou bílou vlajkou kapitulace jsem se vrátil domů a na oběd byla polévka kmínová (kmín se kupodivu ještě z pultů českých prodejen nevytratil).
Žijeme věru ve zvláštní době. Pojídáme v ní švýcarskou čokoládu, italské těstoviny, tuniské rozinky i ruský kaviár, vše poměrně levně a přímo pod nosem. Tropické ovoce je v nabídce marketů celoročně, bez ohledu na sezonu. Kdybych chtěl místo koprovky připravovat omáčku například z exotického manga, nebylo by nic snazšího. Jen ta možnost zvolit si po svém nám nějak postupně uniká mezi prsty.
Vím, asi mi teď řeknete, že jsem hloupý a měl jsem rovnou vyrazit do města na tržnici. A cestou to vzít přes obchůdek s máslem a pak o kus dál i přes malou domácí pekárnu, abych nemusel večer v zubech drtit rozmrazované a dopékané supermarketové pečivo připomínající po pár hodinách skladování ve spíži rohlík na strouhanku. Ano, to všechno je svatá pravda.
Jenže… Jestli čte tyto řádky i paní, která mi minule tak dobře poradila, možná mi pomůže také dnes: kde mám proboha vzít několikrát týdně čas na to, abych oběhl celé město a sehnal těch pár obyčejných potravin, které si můj (známý televizní kuchař mi snad promine tu rozežranost) sprostý český žaludek žádá?