Kvanta moudrých textů bylo sepsáno a proslovů s vážným zachmuřeným výrazem ve tváři proneseno na adresu sociálních sítí. Berou nám čas, soukromí, vztah k realitě… No jo, to je pravda, ale občas mají skutečně něco do sebe. Občas nám skutečně naopak pomáhají upevňovat sociální vazby. Třeba vazby k domovu, k místu, kde žijeme a existujeme. Třeba k Olomouci (a jistě lze doplnit libovolné jiné město, jenže my jsme na stránce olomouc.cz ) 

Všimněte si, jak se v poslední době rozmohly aktivity lidí, sdružujících se v různých komunitách a skupinách, které mají v názvu Olomouc. Jen Milujeme Olomouc, skupina, která zrovna zažívá ohromný rozmach, má teď hodně přes osm tisíc členů. Společně s dalšími podobně lokálně zaměřenými skupinami to jsou desítky tisíc lidí. Obrovskou popularitu mají příspěvky z historie Olomouce. Ukazuje se, jaká díra na pomyslném trhu informací to je. Lidé obrázky i povídání o tom, jak se v Olomouci žilo před padesáti, sto či sto padesáti lety žilo, doslova hltají, a sami uživatelé či členové těchto skupin se předhánějí v tom, kdo se pochlubí lepším archivním materiálem. Je to živelné, je to neodborné, ale je to krásné.

Historici, politici i ti, kdo mají na starosti propagaci města, musí tento jev přinejmenším pozorně vnímat. Vždyť o vztahu populace k historii se toho mezi odborníky napovídalo už tolik skeptického… nebo o vazbách občanů k městu, v němž žijí. To vše je v těchto neorganizovaných, zdola vzniklých skupinách přítomné. Přirozený zájem, zvědavost i následná hrdost na to, jaké místo tvoří rámec mého každodenního bytí, to jsou prvky, které ze stránek těchto skupin čiší.

Není to úplně nový fenomén. Lokální či regionální historiografie je už léta stále uznávanějším oborem, a knihy historiků, kteří píší o dějinách toho či onoho města, jsou bestsellery. Zkuste si třeba sehnat některý starší titul olomouckého historika Milana Ticháka – smůla, jsou rozebrané. Ovšem tempo, jakým se zájem o dějiny města rozběhl na sociálních sítích, je nevídané. Takže ano, facebook a další produkty nové doby jsou sice možná nebezpečnou pastí pro ty, kdo neumí rozlišit reálný a virtuální život, ale jsou i nádhernou příležitostí. Třeba k tomu, jak s překvapením poznávat vlastní kořeny.