Dětský sbor Campanella uspořádal v úterý 23. října 2007 večer v Redutě slavnostní koncert k připomenutí 40. výročí založení sboru Karlem Klimešem.

První koncert se konal 11. 11. 1967 a byl svým charakterem demonstrací svébytného charakteru, protože tehdy naznačil, že už minula doba povinných repertoárových úliteb a lze sahat do světového a evropského dědictví. Pocit hrdosti může mít Campanella z faktu, že svou existenci a repertoárovou orientaci v posrpnových proměnách ustála, aniž musela měnit tvář. Campenalla, jež se na počátku své existence nazývala Olomoucký dětský pěvecký sbor, je vedena a řízena již v druhé generaci sbormistry z rodu Klimešů (třetí generace se již klube). Je sborem, který nikdy ani doma, ani v zahraničí nezklamal a vždy dokázal obhájit pověst špičkového tělesa, která patří mezi laureáty světových festivalů.

Koncert sboru s velkou tradicí naplnil Redutu k prasknutí. Jak jinak, když sbor čítá kolem dvou stovek členů a každý člen má v rodině několik svých fandů. To je pospolitost, o níž se většině uměleckých těles ani nesní. Hrdí rodiče a prarodiče a přátelé sboru, z nichž mnozí stáli u počátku Campanelly, vytvořili malým i větším zpěváčkům velmi vstřícnou atmosféru.

Koncert proběhl v šesti písňových blocích, v nichž se postupně představila buď samostatně nebo v kombinacích všechna oddělení Campanelly: ČERVENÁ, ZELENÁ a MODRÁ Campanella, Berunky a předškolní Broučci. Během večera zaznělo 32 písní a významných sborových děl. Připomeňme alespoň Smetanovo Proč bychom se netěšili, gospel Oh when the Saints, v Shaimanově aranžmá The lion sleeps tonight, Händelova sborová skladba Vinto é sol delta virtů a na opačném programovém pólu hanácká Daleká šeroká, Kdyby byl Bavorov nebo Skákal pes. Těžiště úspěchu samozřejmě leželo ve výkonu jednotlivých formací, v čistém a krásném přednesu, ve schopnosti reagovat na pokyny dirigenta, ba dokonce i v radosti zpívat, což bylo obzvláště sympatické. K tomu všemu během večera byli členové sboru vedeni svými dirigenty. Před sborem se vystřídali Jiří a Marek Klimešovi a Anna Králová, u klavíru Lena Pulchertová a Jiří Klimeš.

Koncert měl ale ještě další rozměr. Nenápadný a jakoby jen doprovodný, ale zcela evidentní. Prokázal, že činnost ve sboru kultivuje a rozvíjí přirozenou inteligenci. Na praktikáblech se střídaly děti duchem bohaté, oduševnělé, přitom – zvláště ty malé – bezprostřední a roztomilé. Nebylo divu, že posluchači odcházeli z koncertu ve vzácné „pohodě“.
Pokládejme za štěstí, že Olomouc Campanellu má a že je tak kvalitní, že se o ní ví i daleko za hranicemi.