Literární historici, badatelé i milovníci poezie s napětím očekávají datum 17. února, kdy uplyne přesně 50 let od smrti básníka Petra Bezruče. Podle legendy smí být až tehdy otevřena Bezručova závěť, z níž by mohlo vyplynout, že básník svou slavnou sbírku Slezské písně nevytvořil sám. Bezručovi známí ovšem tvrdí, že žádná taková poslední vůle neexistuje.

O tom, že 17. února nevyjde najevo žádná senzace, je zcela přesvědčena někdejší Bezručova osobní sekretářka Zdenka Tomášková z Kostelce na Hané. V době básníkovy smrti jí bylo 28 let. "Neexistuje možnost, že by nebyl autorem Slezských písní," řekla ČTK Tomášková, která s básníkem na toto téma několikrát mluvila. O posledních letech jeho života sepsala i knihu Ortel samoty. "Možnost, že se jednou na světě objeví absurdní domněnka, která zpochybní jeho autorství, jsem podcenila," přiznala.

Úvahy o tom, že Bezruč Slezské písně asi nenapsal sám, v minulosti vyslovilo hned několik badatelů. Mezi nimi i profesor olomoucké filozofické fakulty Oldřich Králík nebo před několika lety Jan Drozd ve své publikaci Autoři Slezských písní. Úvahy vždy směřovaly k tomu, že Bezruč možná napsal některé básně, ale ne ty nejhodnotnější. Jejich autorem prý mohl být Ondřej Boleslav Petr, jenž byl Bezručovým přítelem v Místku. Zemřel ale deset let před prvním vydáním Slezských písní. Další indicií je údajně skutečnost, že každé další vydání své jediné sbírky Bezruč znovu redigoval a úpravy byly podle badatelů vždy ke škodě věci.

Jedním z důvodů padesátiletého odstupu Bezručova "přiznání" mohla být platnost tehdejšího autorského zákona. Dnešní účinnost autorských práv činí 70 let.

I na středních školách se s přídechem senzace občas vyučuje, že Bezručova závěť může být otevřena až 50 let po jeho smrti. Jeho poslední vůle ovšem byla otevřena už v roce 1958. Básník, vlastním jménem Vladimír Vašek, v ní ustanovil svým univerzálním dědicem Slezský studijní ústav v Opavě. Z něj následně vznikl Památník Petra Bezruče, který v prosinci 1958 dědictví přijal.

Legendu o odtajnění autorství Slezských písní zřejmě záměrně vytvořil opavský regionální spisovatel Fran Směja a nechal ji zaprotokolovat právě v Bezručově památníku. Zápis se spisovatelem Smějou byl proveden 29. května 1970 . "Tehdy nám sdělil, že po knižním vydání Králíkových Kapitol o Petru Bezručovi v roce 1957 o knize hovořil s Bezručem v létě na Ostravici a ptal se jej, co o tom soudí. Bezruč mu údajně odpověděl: Kdyby pan profesor přišel ke mně, nemušel bajat. Ostatně ludé se dozví pravdu o Bezručovi padesát roků po mé smrti," uvedla Alena Chudárková, vedoucí památníku. Jako svědek zápisu je podepsána tehdejší dokumentátorka Bedřiška Součková a vedoucí Jiří Urbanec, dnes docent na opavské univerzitě.

Jestli někde existuje nějaký jiný doklad o autorství Slezských písní, Chudárková o něm neví. Tomášková jeho existenci vylučuje, protože Bezručovi vyřizovala veškerou korespondenci. "Jeho závěť jsem měla doma ve stole v šuplíku asi rok, nic o autorství v ní není," řekla Tomášková. "Pan Směja byl pro Bezruče téměř cizí člověk. Vždy byl jen součástí nějaké větší delegace ctitelů. V té řadě stál jako jeden z mnoha neznámých. Pochybuji, že by se zrovna jemu staříček svěřil," dodala o Bezručovi, který zemřel jako devadesátiletý.