Velký Bratr nás všechny vidí, zní otřepaná fráze, kterou se komentuje i všudypřítomnost bezpečnostních kamer. Když se ovšem stane něco špatného, záznam z takové kamery se hodí. Jenže ouha. Některé pamatují elektronický pravěk. A ptát se čtyř šedivých pixelků, jakou ukrývají tvář, bývá občas docela oříšek...

Dnešní sloupek bude po čase opět malým nahlédnutím pod pokličku. V poslední době se nám totiž redakční pošta neustále plní nejrůznějšími policejními požadavky na zveřejnění záznamů z bezpečnostních kamer, které tu nachytaly drzého zloděje, ondy zachytily přepadení herny a jindy například pachatele znásilnění. Většinou mají společného jmenovatele. Záznamy či fotografie jsou tak neuvěřitelně mizerné, že nad nimi dlouho kroutíme hlavami a radíme se, zda je vůbec pustit do světa. Tuhle práci policii nezávidím. Ono to totiž vůbec není jako v akčních filmech, kde hrdinný vyšetřovatel nechá kolegu přiblížit odlesk ve slunečních brýlích a už má podobu pachatele. Ve skutečnosti nejspíš může být rád, když vůbec na záznamu rozezná, že dotyčný má na obličeji brýle. Je to vážně s podivem. V době, kdy i ten nejobyčejnější mobil umí točit v rozlišení, o jakém se nám ještě před pár lety ani nesnilo, mnohé bezpečnostní kamery pamatují elektronický pravěk. Velký Bratr nás sice sleduje takřka na každém kroku, ale zrak má, zdá se, poněkud zamlžený. Dnešní ranní žádost policie o pomoc s identifikací pachatele znásilnění je přesně oním případem, kdy koukáte na černobílý obrázek velikosti poštovní známky a mezi černými a černějšími pixelky hledáte alespoň náznak nějakého tvaru. Proto opravdu všechna čest, že navzdory tak mizernému materiálu dokáží policisté vůbec někoho vypátrat.