Trochu nenápadně se v Olomouci odehrála trojnásobná premiéra hry Miloše Urbana - Trochu lásky. Trojnásobná proto, že si na tuto látku zatím žádný profesionální soubor netroufl, proto že jejím uvedením započala spolupráce Moravského divadla a Tramtarie a zároveň také série scénických čtení. Kdo však čekal statické herce u stolu se scénářem v ruce, zmýlil se. Ač "pouze" čtená, byla hra dynamická, nabitá vtipem a kupodivu i erotikou.

Miloš Urban napsal Trochu lásky v roce 2003 a od té doby si na ní troufli pouze ochotníci v jihomoravské vísce Chrudichromy. Autor ve své hře vysvléká básníka Vrchlického z kostýmu literární modly a vrací mu lidskou podobu. Mladý umělec přijíždí se svou novomanželkou na statek její tety, spisovatelky Karolíny Světlé. Zde se rozplétá milostný trojúhelník, v jehož vrcholech je kromě Vrchlického a jeho ženy Mimi i básníkova tchýně, spisovatelka Sofie Podlipská, která novomanžele na jejich líbánky doprovází. Mladý Vrchlický se opájí z čerstvě získané slávy a nechává se oběma ženami rozmazlovat. Celá řada komických scén vrcholí, když Mimi uspořádá soutěž ve čtení poezie a zve na ně rychtáře s manželkou. "Baudelaire je ten, co se píše Verlaine," praví Urban ústy rychtářky a dělá si tak legraci z Prokletých básníků. Hra je podobnými hláškami prošpikovaná a možná právě proto si ji dramaturg Miroslav Ondra vybral. Určitě by se dobře vyjímala na velkém pódiu, v kulisách a s kouřovými efekty, ale v maličké Tramtárii, s textem v ruce, občas roztomilým škobrtnutím a na mnoha místech zjevnou improvizací, docílil jedinečného zážitku: hra byla zahraná na 100% a přece čtená, herci sice převážnou část představení seděli, ale došlo i na dráždivé pohyby a tanec na stole. Rozhodně se mýlí ten, kdo se domnívá, že čtené divadlo je něčím chudší.

V roli Emila Frídy, básníka, používajícího pseudonym Jaroslav Vrchlický, se představil nováček souboru činohry Moravského divadla Petr Jarčevský. Absolvent brněnské JAMU začínal kdysi právě s divadlem Tramtarie. Přestože "nováček", může směle stát s hlavou hrdě vztyčenou vedle olomouckých "veteránů" Václava Bahníka nebo Miroslava Hrušky, kteří v inscenaci ztvárnili role podomka Hergina (Bahník) a rychtáře (Hruška). Ostatně i další mladé, byť již zasloužilé tváře, odvedly perfektní výkony. Lenka Ouhrabková jako kuchařka Réza dokázala být vesnicky rozpustilá i přitažlivá zároveň, Jana Burešová v roli "velkého mimina Mimi" bravurně předvedla naivní hloupoučkou a oddanou ženušku. Nemalou roli podomka vystřihl již zmiňovaný Václav Bahník. Jeho sluha Hergin byl nejen otcovsky moudrý, dokázal být i flegmaticky unavený monotónním životem. Spisovatelka Sofie Podlipská, Vrchlického tchýně, je v podání Vlasty Hartlové noblesní starší dáma, která jen občas nechá vyplout své city na povrch, většinu času je spíše mrazivě chladná, přesně tak jak se na správnou tchýni sluší. V okamžiku, kde se z tchýně mění v milenku, taje i její maska. Ivana Plíhalová a Miroslav Hruška se ve hře sice jenom mihli, jejich sehraný manželský pár byl ale nezapomenutelný. Že se znají z divadelních prken léta bylo znát. Ke konci hry se objevila i sama Karolína Světlá v podání Ivany Koktové. Humorným prvkem byly i scénické poznámky, které četl dramaturg Miroslav Ondra. "Sofie si na něj sedá, bere ji za boky..." četl Ondra zatímco herci seděli vedle sebe na židličkách a kroutili hlavami, že tohle sehrávat nebudou. To v běžné činohře neuvidíte.

Neobvyklá hra od neobvyklého autora, který je známý spíše svými prózami. Neobvyklé zpracování. Zážitek, opakovatelný už jen jednou. V pondělí 22. října od 19:30 v Divadle Tramtarie. Scénické čtení však teprve začíná. Druhým uvedeným kusem bude Žabikuch aneb Frogskalibr z pera Davida Drábka v němž se společně představí herci Tramtarie i Moravského divadla.