Hana Storchová se narodila v Praze. Kresbu studovala už v gymnaziálním věku. Následná studia na Akademii ukončila v roce 1960 cyklem hlubotisků na téma Mizející Praha. Měla na pětadvacet samostatných a 134 kolektivních výstav, z toho přes sedmdesát v zahraničí. Její grafika se nachází v řadě soukromých sbírek a ve sbírkách Národní galerie a Galerie hlavního města Prahy, v Oxford Gallery v Anglii a ve sbírce ex libris Galerie v Chrudimi. Za jejími díly teď ale nemusíte daleko – až do 5. dubna vystavuje v olomoucké Galerii Rubikon.

Ilustraci a užité tvorbě se věnuje paní Storchová prakticky celý život. Přes třicet let spolupracuje se Státním pedagogickým nakladatelstvím, pro které dělá hlavně perovky. Navrhla celou řadu pohlednic, blahopřání a kalendářů, Malovala ilustrace pro encyklopedii Les. Kreslila také obrázky pro dětské animované filmy. Vytvořila devět jemných barevných leptů do knížky Haiku aneb Básničky na tři řádky od mladého japanologa Jakuba Zemana. Je ctitelkou japonského umění a tři roky chodila do japonské školy na kaligrafii. Sama říká:
„ Já jsem byla tak unešená, že jsem udělala ještě pár obrázků dalších, které použity v knížce nebyly. Přibližovali nám tam japonskou kulturu, naučit se to ale to pro našince není možné! To je složitá filozofie. Prý jsem to dělala velmi dobře, ale vlastně jsem nevěděla, co. Dělala jsem to jako obrázky, ale co znak, to možnost básnivého výkladu. A to jsem nikdy nebyla schopná. Mně tam při tom bylo moc dobře a ráda na tu dobu vzpomínám.“
Jak uvedl v úvodním slově na pondělní vernisáži pan Václav Křupka, autorka miluje přírodu... a ta se prolíná celou její tvorbou. Jihočeskou krajinu miluje. Určitě také proto, že její manžel, akademický malíř Václav Sedláček (zemřel v roce 1981), pocházel z Blatné v jižních Čechách. Další velkou láskou obou umělců bylo Valašsko. Dnes vzpomíná: „S mužem a skupinou výtvarníků jsme dvě sezony restaurovali kostel na Hostýně. Bydleli jsme tam na faře, celý den byli na lešení a pod námi chodívala zpívající procesí. Ono se to na tom lešení krásně nese! Byly to jedny z nejhezčích let, která jsme měli. Nedávno jsme byli na výletě po Moravě, organizovaném profesorem Dvořákem. Pan profesor Schindler nám dokonce po prohlídce kostela sv. Mořice udělal varhanní koncert. Celý ten moravský zájezd jsme končili na Svatém Kopečku a už se stmívalo, zapadalo slunce. A to bylo moc krásné...“
Poetické vnímání světa je pro grafičku ticha, soustředění a citových hlubin typické – přesvědčte se o tom sami!