Činohra Moravského divadla uvedla v pátek 4. dubna premiéru zdramatizovaného románu slavné anglické autorky Agathy Christie Deset malých černoušků. Dílo bylo podle vůle dědiců autorských práv uvedeno pod změněným názvem A pak už tam nezbyl ani jeden. K nové inscenaci je dobré poznamenat, že snaha vytvořit přitažlivou dramaturgickou podobu repertoáru je nějakou dobu zřejmá, úspěšná a diváckou obcí oceňovaná a že nepolevuje.

Zanedbatelné pro pozitivní přijetí nových titulů nejsou ani informace, které Moravské divadlo o hrách veřejnosti poskytuje. V té souvislosti se nejeví jako zbytečné ani téměř pravidelné uvádění inscenací šéfem činoherního souboru. Alespoň se ví, kdo má čerstvou inscenaci na svědomí a komu není jedno, je-li hlediště prázdné, nebo praská ve švech. Stereotyp by však z toho vzniknout neměl.

V realizačním týmu nové inscenace byli kromě dramaturga Miroslava Ondry samí hosté: režisér Pavel Šimák, scénografka Alžběta Hanzlová i návrhářka kostýmů Hana Kubešová. Lze předpokládat, že Moravské divadlo objevilo Pavla Šimáka a zbytek ponechalo na něm. Výsledkem bylo nejen akceptovatelné představení, ale dokonce divácká spokojenost. Oceňovaná byla jednoduchost scény v kombinaci s nezbytností vytvořit přesvědčivý prostor k realizování vražedné smrště; Hana Kubešová k tomu úspěšně přidala kostýmní propojení postav s jejich povahou.

Nejdůležitějšími pro inscenaci byli pod režisérskou taktovkou hrající běloušci hrající černoušky (!). Bylo jich deset, dvěma z nich se dostalo dvou drobnějších rolí, což možno považovat za kompenzaci jejich příliš časných úmrtí. Herce podělil rolemi Režisér Šimák na podkladě studia jejich hereckého naturelu. Přehmatu se nedopustil. Společnost obětí byla údajně desítka nepotrestaných zločinců, jež ale nikdo za skutečné zločince ani příliš považovat nechtěl. Jejich vina byla vlastně spíše selháním, vadou charakteru, neodpovědností.... kolik takových se dnes pohybuje ve společnosti s úředními glejty o své počestnosti?!? A dokonce podle občanského přesvědčení na jakých postech!

Postavám hrozící a nakonec dokonaný absolutní trest u žádného diváka nevyvolal upokojení nad „dosaženou“ spravedlností .... ale v průběhu dobře sehraného představení se spíše odvíjel od originální autorské vynalézavosti jako podnětu pro výsledný obdiv. I herci a jejich prožité výkony byli takto posuzováni. Dopustili bychom se ale nehoráznosti, kdybychom se je snažili podle kvality seřadit na příčle v „žebříčku úspěšnosti“.

Nepřehlédnutelná byla Naděžda Chroboková, ale i Vladimíra Včelná či Lenka Ouhrabková, výborní byli Josef Bartoň, Miroslav Hruška nebo Dušan Urban, i když v závěrečných děkovačkách nepatřili k těm, kteří by byli obdarováni.... S uznáním byly přijaty prožité výkony Jiřího Nebenfűhra, Pavla Juřici, Zdeňka Svobodníka a Václava Bahníka... Inscenace je úspěšným týmovým dílem a úspěchem každého z tvůrčího kolektivu (je dovoleno tohoto termínu ještě užívat?).

Textovou část divadelního programu k nové inscenaci s patřičnou zasvěceností připravil dramaturg Miroslav Ondra. Škoda, že vložené snímky spolkl tisk.