Je s podivem, jaké reakce může vyvolat povzdech nad úrovní některých gymnazistů. Když jsem minulý týden v rubrice "Jak to vidím" popsala svoje pocity z chování části studentů Slovanského gymnázia při návštěvě hlavy státu, netušila jsem, jakých reakcí se od inteligentní hmoty (slova pana ředitele, pozn. autorky) či jejich přívrženců následně dočkám. Nutno dodat, že příspěvek byl vydán v rámci názorové rubriky a že si dovoluji mít jako absolventka školy typu gymnázium na současné studenty jisté nároky, alespoň co se chování týče.  

Mimo slušných reakcí, které byly podepsány a které prostě s mým pohledem pouze nesouhlasí (možná máme jiný práh citlivosti vůči bontonu), se objevil v mé poště i následující skvost: "Zdravím, nechápu jak mužete psat takove kraviny..Pan zeman ma pravdu novinař je clovek co bravurne oddělí zrna od plev a pak vytiskne plevy...nechapu jak clovek jako vy muže psat takove sračky.jste ostudou novinařiny a pěkná kráva :) nevíte oco jde ? (následuje odkaz na článek, pozn. autorky) zkuste se radši živit necim jinym toto vám doopravdy nejde :) pokud neumíte psát tak radši nepište :) bude to tak pro vás lepší :)"
Jedná se o doslovný přepis nepodepsaného textu, který dorazil z e-mailu, patřícímu zřejmě nějakému Honzovi Šimkovi, zda se jedná o studenta a zda byl na této debatě přítomen, bohužel z textu nevyplývá.

Budiž, taky názor. Vlastně dost inspirující, protože mě přiměl k zamyšlení, jak se vlastně pozná novinář, kterému to, na rozdíl ode mne, "doopravdy jde". Žurnalistika by především (a omlouvám se za to klišé) jako hlídací pes demokracie měla otevírat témata, která možná nejsou některé skupině po chuti, ale která si zaslouží společenskou diskusi. Pokud je tato diskuse otevřena, i když může být někdy bouřlivá, dá se říci, že novinář plní svůj úkol a že mu to "doopravdy jde".

Občas se pak, stejně jako nyní, stává, že sama diskuse může dát odpověď na nastolenou otázku. Nuže a otázka, která se měla otevřít po přečtení mého pohledu, je, zda někteří (a to slovo "někteří" bych ráda podtrhla) dnešní studenti gymnázií nedělají svým chováním ostudu svým školám s mnohdy staletou tradicí, kde bylo nejen předávání vědomostí, ale i kultivace chování hlavním cílem vzdělávání. Stačí vzpomenout na film Cesta do hlubin študákovy duše.

Pokud se stejně jako Honza Šimek přidržíme oblíbených bonmotů prezidenta Zemana, musím na základě jeho reakce pouze konstatovat, že "když něco vypadá jako kachna, chodí to jako kachna a kváká to jako kachna, pak to s největší pravděpodobností (i když z toho nemusím mít radost) kachna je."