O akci

Giacomo Puccini po dokončení své druhé opery Edgar v roce 1889 hledal námět pro další jevištní dílo. Shodou okolností navštívil v Teatro Filodrammatici činoherní představení tragédie Tosca tehdy módního dramatika Victoriena Sardoua.

V hlavní roli jako host excelovala heroina tehdejšího světového divadla, Sarah Bernhardtová. Pucciniho představení uchvátilo především díky Bernhardtové a předloha pro další operu byla na světě. O Toscu měl zájem i stárnoucí Verdi, a především Albert Francchetti, což Pucciniho utvrdilo ve správnosti volby. V roce 1900 v Miláně pak měla premiéru jedna z nejslavnějších a neuváděnějších oper světa. Je pokládána za první Mistrovu veristickou operu. Operu, která se nebojí naturalismů, šetří slovy (Puccini napsal svému libretistovi mj. „Se slovy šetři a pokus se o to, aby události na jevišti byly dostatečně srozumitelné spíš pro oči než pro uši“.), ale nikoli city a emocemi, které jsou až krajně vyhrocené. Hlavní postavou opery je pěvkyně Floria Tosca. Vášnivá, smyslná, krásná, žárlivá, milující, hysterická. Extrémní osobnost, která  na pozadí politických intrik doby napoleonské prožívá zničující a sebezničující milostné drama, které už 125 let dráždí diváky  i tvůrce. Postava Toscy byla (a je) parádní rolí všech světových  dramatických sopranistek. Ve zmiňované roli dobyly Metropolitní  operu v New Yorku kupříkladu Eva Urbanová či Ema Destinnová, která uchvátila i samotného Pucciniho.

Opera bude uvedena v italském originále s českými a anglickými titulky.