Už nejen strážníci mají v Olomouci vozítka segway. Od letošního roku se na nich mohou projet i turisté a vlastně i Olomoučané. A to bychom nebyli my, abychom novou atrakci nevyzkoušeli. Pohled na město z tohoto neobvyklého vozítka je úplně jiný, máte doslova nadhled. A zážitek je už samotná jízda.

Scházíme se v sídle společnosti Segway Olomouc, naproti Galerii Moritz. Je nás pět a spolu s Filipem Brázdilem a jeho sestrou Betty , kteří tenhle zážitek v Olomouci provozují, obsazujeme všech sedm strojů, kterými momentálně firma disponuje. "Vypadá to vratce, ale je to vlastně úplně intuitivní," popisuje ovládání bizarního stroje Filip Brázdil. Trochu to připomíná řízení helikoptéry: kam se nakloníte, tam jedete. Řidítka určují směr a náklon těla rychlost. "Za normálních okolností by z toho nikdo neměl spadnout," uklidňuje některé vystrašenější kolegy Brázdil. První dojmy jsou totiž... docela splašené. Ptám se, co jsou ty normální okolnosti. "Za chvilku si začnete věřit. Někdo se pak zkouší předvádět a to není dobrý nápad. Ale při normální jízdě nic nehrozí," uklidňuje. Přestože působí vratce, stroje jsou nacpané elektronikou, která bdí nad vaší stabilitou. Možná proto za jeden zaplatíte asi jako za levnější osobní automobil. Zkoušíme si ovládání na dvorku a trvá to skutečně jenom pár minut. Jezdit na kole se člověk učí o poznání déle. Vyrážíme do ulic. Naše sedmičlenná skupinka působí impozantně. Čníme nad lidmi a jsme středem pozornosti. A přestože nikomu nepřekážíme a nikoho neohrožujeme, občas se někdo ozve s peprnou poznámkou. "Myslím, že je to tím, že jsme na segway vyšší, v lidech to budí podvědomou závist," říká mi Filip Brázdil. Projedeme centrem, opatrně se propleteme rozkopanou třídou 1. máje a už jsme v Bezručových sadech. Tady můžeme vypnout omezovače, které nás dosud nepustily přes šest kilometrů v hodině. Teď se můžeme po cyklostezkách řítit dvacítkou. A to je parádní zážitek. Vítr vám sviští ve vlasech, přesto je to úplně jiný pocit, než když sedíte na kole. Možná proto, že stojíte. Že se vlastně zdánlivě nehýbete a svět sviští kolem vás. Ten stroj si brzy přestanete uvědomovat, stane se vaší součástí a jede tam, kam mu řekne vaše hlava. Tohle mě bavilo nejvíc. A když potom zkouším ještě terénní verzi, se kterou si dávám slalom mezi stromy... I ostatní kolegové jsou nadšení. Možná působíme bizarně, ale segway má zvláštní kouzlo, které asi objeví jen ten, kdo si na něj stoupne. Což doporučujeme! "V Olomouci fungujeme od loňska, ale to byla taková nultá sezona. Naplno jedeme až od letoška," říká mi Filip Brázdil, když už jsou stroje zaparkované a připojené do elektřiny, aby se dobily baterie. Ty mimochodem vydrží asi třicet kilometrů jízdy. "Inspirovali jsme se v Praze, kde  jsou projížďky na segway běžné. Přišlo mi, že je škoda, že v Olomouci nic podobného není, přestože tohle město je pro segway vlastně daleko vhodnější," říká Brázdil a naráží tak na nedávný zákaz, který dvoukolovým vozítkům vystavily pražské radnice. "Ta situace tam byla neúnosná. Segwaye provozovalo asi padesát firem. A v některých místech se stěží dá projít pěšky, natož projet," vysvětluje Brázdil a dodává, že v Olomouci nic podobného nehrozí. "Je tu daleko více prostoru a máme vybrané takové trasy, kde nikoho neohrožujeme," ubezpečuje.