Tři zubří samice z olomoucké zoologické zahrady jsou na Kavkaze. V krátké době budou vypuštěny do volné přírody, kde se připojí k dalším zubrům, kteří už byli vypuštěni v rámci jednoho z největších reintrodukčních projektů svého druhu na světě. Díky němu se tyto v přírodě vyhynulá zvířata podařilo vrátit do jejich přirozeného prostředí. A populace úspěšně roste.

Olomoucká zoo je v chovu zubrů, k němuž se vrátila v roce 2013, mimořádně úspěšná. Narodilo se tu už devatenáct mláďat. „Tři samice narozené v Olomouci se nyní vrací na Kavkaz. Byly vybrány na základě přísných genetických testů, aby pomohly vytvořit zdravou a životaschopnou populaci v tamní přírodě. Je to naplnění samotného poslání zoologických zahrad,“ míní zooložka Jitka Vokurková.

Olomoucké odchovankyně se připojily k dalším zubrům z celé Evropy. Pro letecký transport devíti samic a tří samců byl zajištěn Boeing 777F a následně byla zvířata převezena kamionem do Národního parku Shadagh, chráněné oblasti v severním Ázerbájdžánu, která zubrům skýtá výborné podmínky díky rozsáhlým horským, lesním a otevřeným krajinám. V něm se jim daří natolik, že je jejich populace udržitelná a současně čítá zhruba 90 jedinců. Součástí letošního přemístění je i šest zubrů v pohoří Rothaar v Severním Porýní-Vestfálsku. Výběr provádí Evropský program pro ohrožené druhy (EEP). Nejpočetnější skupina těchto zvířat žije v polském Bělověžském pralese.

Zubři, největší vlně žijící evropští savci, byli vytlačováni ze svého přirozeného prostředí současně s rozvojem civilizace. Původně žili prakticky v celé chladnější části Evropy od Pyrenejí přes Skandinávii až k jižnímu pobřeží Kaspického moře. V některých oblastech se přestali vyskytovat už ve čtrnáctém století, od začátku devatenáctého století se volně žijící zubři prokazatelně vyskytovali pouze v Bělověžském pralese a několik jedinců přežívalo na Kavkaze. Na počátku dvacátého století byli vyhubeni takřka kompletně.
V soukromých chovech po celé Evropě přežilo jen kolem padesáti kusů, řada z nich na tom geneticky nebo zdravotně nebyla dobře. Už v roce 1923 tedy vznikla mezinárodní společnost pro jejich záchranu, která začala tato zvířata evidovat a cíleně rozmnožovat.

Situace byla kritická – celá dnešní populace se podařila obnovit z pouhých dvanácti zakládajících zvířat. Od roku 1932 jsou všichni čistokrevní zubři pečlivě vedeni v plemenné knize.
První návraty do volné přírody začaly v padesátých letech v Polsku. Od té doby se jejich počty podařilo zvýšit natolik, že v roce 2022 populace poprvé v moderní historii překročila hranici 10 000 jedinců a druh tak již nepatří mezi kriticky ohrožené, stále je důležité jeho stavy v divočině upevňovat.