On z Jekatěrinburgu, ona z Prahy. V Zoo Olomouc se jejich láska zpečetila. A kdo se jim to 26. března narodil? Mimozemšťan, ušatý zázrak, přerostlá krysa, divné prase, ošklivý až krásný, v cestopisech Emila Holuba kuťoš, ve svahilštině kukukifiku… Hrabáč kapský! Péče o něj se dá připodobnit k té o lidské novorozeně. Zvážit, změřit, umýt, naolejíčkovat, nakrmit a spát.

"Matka je výborná. Zpočátku mládě její mléko nesálo. Nechala si jej odstříkávat od našich šikovných ošetřovatelek, které nový přírůstek olomoucké zoo trpělivě přikládaly. Po 15 dnech se mládě napilo od matky poprvé. Ve 3 týdnech již pije od matky převážně, což je pro nás po mnoha probdělých nocích a každodenní péči s nejistým výsledkem ta největší radost," uvedli Pavel Vidlář a Libuše Veselá.

CHOV V ZOO OLOMOUC
Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž odchovává 7 zahrad. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V Čechách bychom se s ním setkali v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci. Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020.

OBECNÉ INFORMACE
S tímto savcem se můžeme setkat v Africe, na jih od Sahary. Dospělec váží cca 60 kg, dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. Tuto potravu je v zajetí podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů, rýže. Pochoutkou jsou však mouční červi.

ZAJÍMAVOSTI
Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jakoby si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku.