Titul největšího pozéra suverénně získávají surikaty.

Podle Libuše Veselé je většině zvířat celkem jedno, zda jsou v zahradě návštěvníci, nebo je v ní pusto. "Není pravdou, že by návštěvníci zvířata rušili. Na druhou stranu zvířata ani nevyžadují žádnou pozornost. Řekla bych, že většině z nich je prostě přítomnost lidí úplně jedno," usmívá se Veselá. Je ale faktem, že v zoo je bez návštěvníků prakticky absolutní klid, a když se ho snažíte nerušit, naskytnou se vám jindy nemožné pohledy. Třeba na tuhle veverku (?), nerušeně se krmící v těsném sousedství (pustého) občerstvení u pavilonu Kalahari.

Pohled do žirafích očí nikdy neomrzí. Tahle zvířata jsou po desetiletí jedním ze symbolů olomoucké zoo. 

Kozí stádo vypadalo opuštěně. Jako by  roháčům chyběly děti, které si s nimi od rána do večera hrají. Několik zvířat se ke mně nadšeně rozběhlo, ale když zjistila, že jsem nezakoupil kornout s pamlsky, ani se nechystám přelézt plot, ztratila o mne zájem...

Jaguár to má v paži. Vyhříval se na sluníčku a nějaký lidský svět ho ani v nejmenším nezajímal.

Tygr se moc fotit nechtěl. Procházel se výběhem, ale jakoby záměrně vynechával fotogenická místa a držel se ve stínu. Ale já ho přesto ulovil.

Co by ne?

U makaků jsem doslova vystál důlek. Ale měli zřejmě siestu a tenhle krasavec byl jediný, který se přiblížil na dostřel.

Makaci se neobtěžovali přijít, levharti nebyli doma, medvědi byli kdesi v dálce a vlci se tak očividně nudili, že se nedal pořídit žádný zábavný záběr. Pak ale přiletěl tenhle datel. Doufal jsem, že najde nějakého zlého hmyzáka a pustí se do svačiny, ale stromy v zoo už jsou zřejmě po nedávných katastrofách probrané a tohle byla od lesního lékaře jen preventivní prohlídka. Jindy by ho proudící davy návštěvníků jistě zaplašily. Takhle jsem ho mohl uchváceně pozorovat dobrých deset minut...