Odchov mláděte hrabáče je chovatelsky velmi náročný. Je třeba se držet skutečnosti, že dospělý hrabáč v přírodě přes den spí v hluboké noře, současně musíme respektovat hrabáčí matku, která ne vždy ve dne spí, a ne vždy je ochotna mládě nakojit. "V prvním období života mládě potřebuje v prostoru teplotu kolem třiatřiceti stupňů Celsia, čehož v hrabáčí noře nejsme schopni dosáhnout. Hrabáčí matka je současně poněkud nepozorná a ve svých projevech péče o mládě dosti neopatrná, takže by mohla nechtěně mláděti ublížit. Proto musí být mládě ve vyhřívané bedně a k matce se několikrát za den přikládá k nakojení pod dozorem ošetřovatele. Ošetřovatel však musí nadojit i mléko do zásoby pro čas, kdy je matka aktivní a tuto funkci nezastane, tj, velmi brzy ráno a z kraje noci. Při kojení samice mládě olíže a vyprovokuje tak jeho vyprázdnění, ošetřovatel pak musí malému hrabáčovi ošetřit kůži a jednou denně ho zvážit, abychom věděli, zda prospívá," popisuje celý proces zooložka Eliška Veselá.

Malý hrabáč tedy skutečně vyžaduje velkou péči a neustálou pozornost až do doby, kdy jeho hmotnost z počátečních 1550 gramů naroste až na pět kilo. Tehdy už nehrozí prochladnutí ani zalehnutí a může být s matkou nepřetržitě. Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020, prozatím se podařilo odchovat dvě mláďata.

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně pětadvacet evropských zoo, přičemž odchovává jen sedm zahrad. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V České republice se s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci.

Hříčka přírody

Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA.

S tímto savcem se můžeme setkat v Africe, na jih od Sahary. Dospělec váží cca 60 kg, dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. Tuto potravu je v lidské péči podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů, rýže a oblíbení mouční červi.