Zubří stádo v olomoucké zoo se rozrostlo o dvě mláďata a nyní čítá celkem devět jedinců. Chov zubrů zde probíhal v letech 1973 až 1986. V roce 2013 pak slavil návrat. Od té doby se narodilo devatenáct mláďat tohoto největšího divokého evropského kopytníka. Prvním letošním mládětem je samička, u toho druhého zatím chovatelé pohlaví neznají.

V naší zemi žije zubr ve čtyřech oborách a v šesti českých zoo. Nicméně jediný chovatel na Moravě je Zoo Olomouc. O tom, že zubři obývali Moravu již ve středověku, svědčí řada názvů obcí, jako např. Zubří. Zubr je i ve znaku pánů z Pernštejna. "Doufáme, že se v budoucnu i na Moravě vrátí do volnosti. Naše zoo tomu bude všemožně pomáhat. Vloni byly dvě samičky odeslány k vypuštění do volné přírody v Ázerbájdžánu," říká mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.

Ze tří geografických poddruhů zubra (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský, který však začal být intenzivně loven již ve středověku. V 16. století přežíval jen v královských oborách a ve východních částech Evropy. Poslední divoce žijící evropský zubr byl ve volné přírodě vyhuben v roce 1919. Naštěstí několik desítek zvířat přežívalo v oborách a zoologických zahradách. Mezinárodní snaha o jeho záchranu začala již v meziválečném období. Zubr se stal prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena první plemenná kniha. Její první vydání publikované právě před sto lety v roce 1925 registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby šla zubří populace opět nahoru, s drobnou pauzou během druhé světové války. Již v roce 1952 byli zubři opět vypuštěni zpět do přírody, a to do Bělověžského pralesa na hranici Polska a dnešního Běloruska. Od té doby pokračoval jejich úspěšný návrat do volné přírody v řadě evropských zemí. Na ochraně a vypouštění zubrů do volnosti se aktivně podílí i olomoucká zoo. Její jedinci jsou součástí evropského záchovného programu EEP. Program si vybírá nejvhodnější jedince k vypuštění. To zaručuje zachování největší genetické rozmanitosti. Dnes žijí zubři zpět ve volnosti v deseti evropských státech: Bělorusko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko a Ukrajina. Celkem se ve volné přírodě nachází přes 2 600 zubrů. Dalších několik tisíc zubrů žije v oborách a oplocených pastvinách a v zoologických zahradách.

"Přicházíme s výbornou zprávou. Usilovná mezinárodní ochrana přírody mnoha stovek institucí slaví obrovský úspěch. Sto let po svém vyhubení ve volné přírodě je zubr zařazen v kategorii "Blízko ohrožení", což znamená, že již není považován za druh ohrožený vyhubením. To je velmi důležitý, pozitivní a optimistický vzkaz pro celou širokou veřejnost, který sděluje, že úspěšná ochrana živočišných druhů je možná a může být úspěšná," dodává vědecký pracovník Zoo Olomouc Jan Pluháček.

Obecné informace o zubrech

Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů. Upřednostňují pastvu na otevřených prostranstvích a podél lesních okrajů, kde potlačují růst náletových dřevin a keřů, čímž vytvářejí mozaiku různých prostředí nezbytných pro existenci řady živočichů a rostlin vázaných na bezlesá stanoviště.