S neobvyklými případy se čas od času setkávají lékaři pracoviště jícnové chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc. Patří mezi ně například situace, kdy pacienti spolknou předměty, které je pak z těla potřeba odstranit.

Mezi polykači předmětů jsou kromě lidí, kteří spolknou nějakou věc nechtěně, také osoby psychicky nemocné a vězni. Raritní co do množství a fantazie spolykaných předmětů jsou úmyslná poškozování, která provádějí vězni. Polyká se prakticky všechno – lžíce, úlomky plastikových talířů, obvazový materiál, knoflíky a řada dalších předmětů, z nichž si odsouzení některé lámou na kousky. Ve olomoucké nemocnici řešili začátkem července případ vězně, který spolkl rozlomené nůžky. "Jednalo se o klasický případ sebepoškození, ke kterému vězni přistupují, aby se dostali za brány věznice. Pacientovi, který byl u nás diagnostikovaný, jsme doporučili operaci ve smluvním zdravotnickém zařízení. U nás totiž nemáme možnost zajistit hlídání vězňů na lůžkovém oddělení," řekl přednosta I. chirurgické kliniky fakultní nemocnice Čestmír Neoral. "Je známa zvláštní úchylka u chronických polykačů, kteří za dobu pobytu v dlouhodobém věznění spolykají třeba desetkrát něco a nechají se i opakovaně operovat. Jsou na to patřičně pyšní a všude demonstrují své bizarní jizvy. Právě tento vězeň měl řadu jizev, protože dříve už dokonce ve dvanácti případech udělal něco podobného," zmínil Neoral.

Smutnou kapitolou je nevědomé spolknutí předmětu. "Mám na paměti starší nemocnou paní, která denně polykala množství prášků. Mezi ně se dostal jeden i s aluminiovým pouzdrem. Pacientka si stejně jako mnoho jiných lidí chystala léky tak, že si tabletku vystřihla, ale bohužel ji ponechala v obalu. Lék pak společně s dalším množstvím prášků spolkla, aniž by si všimla, že jeden zůstal v původním balení. Do čtverce ustřižený blistr se jí zaklínil v jícnu a postupně porušil jeho stěnu. Na tuto možnost zpočátku nikdo nepomyslel. Když se příčina narůstajících potíží odhalila, bylo už pozdě," vzpomíná primář Neoral.
Jícnová chirurgie má ve Fakultní nemocnici Olomouc dlouholetou tradici a zdejší pracoviště patří mezi jedno z nejlepších v republice. Lékaři často řeší i poměrně vzácné případy. "Jejich nezvyklá koncentrace a poměrná četnost vyplývá z toho, že s jejich léčením máme největší zkušenosti. Jsou založené na více jak šedesátileté tradici jícnové chirurgie spolu s aplikací nejmodernějších operačních postupů. Vždy je pro pacienta vhodnější nechat se léčit ve specializovaném centru," vysvětluje Čestmír Neoral.

Jícen je přibližně 32 centimetrů dlouhý orgán. Mohou se na něm vyskytovat také zhoubné či nezhoubné nádory. Ještě před lety se tyto nádory operovaly klasicky takzvanou otevřenou cestou. Nástup miniinvazivní chirurgie umožnil nyní šetrné odstranění nezhoubných nádorů ze stěny jícnu pouze ze tří centimetrových vpichů. Bezpečnost operace je sledována jak kamerou zavedenou do hrudní dutiny, tak zevnitř jícnu endoskopicky. Pacienti mají mnohem menší pooperační bolestivost a navíc odcházejí ve výrazně kratším čase do domácího léčení.
"Jícen je jednoduchý, ale důležitý orgán, proto bychom si jej měli chránit," upozorňuje přednosta Neoral. "Nedělají mu dobře horká jídla, koncentrovaný alkohol, tabákové výrobky ani hltavá a velká sousta. Počet onemocnění jícnu je poměrně velmi vysoký. Některé nemoci jsou vrozené, jiné můžeme získat nebo si způsobit například úrazem či poraněním při polknutí různých předmětů. Hlavním znakem toho, že jícen není v pořádku, je špatné polykání. To však může být znak pokročilý a může jít už o rozvinuté onemocnění. K lékaři by nemocného měly přivézt raději již první příznaky změny v polykání, bolesti při polykání sousta, vracení šťáv do dutiny ústní," dodává Čestmír Neoral.