Jak se cítíte?

Mám štěstí, že nemoc má lehký průběh, tudíž mi byl naordinován klidový režim a jsem doma. Nemám ani horečku, ani rýmu nebo kašel, nepociťuji ani bolesti svalů, jen se mi nedýchá úplně správně.

Jak jste vlastně poznala, že se nejedná o klasickou chřipku či o nachlazení?

Já bych to pravděpodobně za normálních okolností ani nezjistila. Ale od 5. do 10. března jsem byla s pětatřiceti kolegy v New Yorku. Jeden z nich předtím navštívil inkriminovanou oblast v Itálii. Ukázalo se, že přišel do styku s nakaženou spolužačkou.

Když jsem se vrátila z New Yorku, můj sedmiletý syn, který mě pochopitelně přijel na letiště přivítat, měl respirační problémy a horečku. Zpočátku jsem si tedy myslela, že jsem to chytla od něj, ale ono to má trošičku jiný průběh...

Jaký?

Měla jsem suchý kašel a lehce zvýšenou teplotu, což u mě není standardní. Jsem poměrně akční člověk, a tak když jsem přijela a bylo krásné počasí, chtěla jsem umýt okna. Vyprala jsem, vyžehlila, udělala jsem doma pořádek. A už jsem se necítila na to, abych ta okna umyla. Říkala jsem si, že je to zvláštní, protože běžně i s lehkou teplotou normálně funguju. Jenže jsem začala pociťovat takové teplo na plicích, bylo mi, jako bych uběhla čtyři kilometry. Volala jsem proto obvodnímu lékaři, když jsem začala mít podezření, a vše mu popsala. On mi řekl, že je přesvědčený, že se jedná o koronavirus.

Co se tedy potom odehrávalo?

Měla jsem teplotu 37 °C. Odpoledne přijela sanitka - bylo to ještě ten den, co jsem si ji objednala. Během tří minut mi provedli stěr z nosu, který sice není moc příjemný, ale rozhodně se to dá vydržet. Druhý den v jedenáct večer mi volali, že jsem pozitivní, tím pádem celá rodina zůstává v karanténě. Ihned jsem vše oznámila kolegům, kteří jsou také v karanténě. Ukázalo se, že dva kolegové jsou také pozitivní. Další kolegové, u nichž se projevily symptomy, čekají na výsledky testů.

A co následovalo poté?

Musím říct, že jsem jednala velmi rychle především kvůli okolí - mám sedmileté a jedenáctileté dítě, manžela… Pochopitelně jsem myslela i na kolegy. S dětmi jsme si vysvětlili, co je třeba udělat. I když to nebylo lehké, okamžitě pochopily, že se něco děje a maminka není úplně v pořádku, moc často mě totiž ležet nevidí. Oddělili jsme si tedy prostor a mně odstartoval klidový režim.

Jak vypadá domácí léčba? Berete nějaké léky?

Ležím, odpočívám. Domnívám se, že mírný průběh onemocnění souvisí s tím, že se o tělo dlouhodobě starám. Mám hodně pohybu, zdravě jím, mám ráda hodně ovoce a zeleniny. Každý den snídám med, jím vitamin D. Denně piju vylisované pomeranče, hodně vody s vymačkanými citrony, snažím se poctivě dodržovat pitný režim. Tak snad mi to to tělo teď vrací. Žádné léky neberu, jen před testem jsem si vzala paralen. Jsem v posteli, čtu, sleduju zprávy, snažím se pozitivně myslet, protože psychika je nesmírně důležitá. 

Jak vypadá součinnost s lékaři?

Volali mi z hygieny, také primář infekčního oddělení s tím, že mě budou monitorovat, ozval se mi i obvodní lékař a zajímalo ho, jak se cítím. Jejich postoj mě mile překvapil a jsem za něj velmi ráda, je to fantastický přístup. 

Mluvila jste o pozitivním myšlení, jak se tedy udržujete v psychické pohodě?

Vážím si toho, že je průběh onemocnění lehký, i když v tom může spočívat zrádnost - kdybych se nevrátila z New Yorku, vůbec by mě nenapadlo, že nejde o běžnou chřipku. Vím, že na tom mohou být lidé hůř. Na základě informací, které mám, se však jedná o lidi, kteří trpí nějakou přidruženou chorobou. Věřím, že to, jak se starám o tělo, se mi teď vrací. A přátelé mi píší vtipné zprávy a vzkazy, takže se i hodně směju. Ono toho moc dělat stejně nejde... Chce to čas.