Ve věku třiaosmdesáti let zemřel v pondělí ráno v Olomouci fotograf Miloslav Stibor. Patřil k zakladatelům moderního ženského fotografického aktu, v šedesátých letech celosvětově proslul cyklem pro Henryho Millera. Přestože mu fotografické plány v posledních letech znemožňovaly potíže se zrakem, byl stále aktivní ve veřejném životě.

Miloslav Stibor měl být původně letcem. Vystudoval Vojenskou leteckou akademii v Hradci Králové. K fotografii se dostal během svého působení na gymnáziu Jiřího z Poděbrad v Olomouci. "Vyučoval jsem deskriptivu a ta přesnost se přenesla i do mé posedlosti hrou světel a stínů," popisoval svoje začátky. Zkoušel fotit reportáž, poměrně brzo však pochopil, že tento žánr není není pro něj a zavřel se podle svých slov "do čtyř stěn ateliéru", kde právě zmíněnou hru světel a stínů přivedl k dokonalosti. Světovou proslulost mu pak přinesla kolekce 15 fotografií pro Henry Millera, z nichž zejména akt Miller č. 7 téměř zastínil jeho ostatní tvorbu. Díky svému novátorskému přístupu bývá označován jako jeden ze zakladatelů moderního forografického aktu. Později se však věnoval i jiným tématům, fotil různé podoby kamene, na sklonku osmdesátých let se zaměřil i na mužské tělo. Působil též jako pedagog, v Olomouci zakládal uměleckou školu, kterou dlouhá léta vedl. Na jeho počest nese od roku 2002 jméno ZUŠ Miloslava Stibora. "Museli kvůli mně udělat vyjímku, obyvkle se u nás po žijících osobnostech nic nepojmenovává," komentoval to s úsměvem. Donedávna učil i na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.

Miloslav Stibor realizoval přes půl druhé stovky samostatných autorských výstav a zúčastnil se více než čtyř stovek výstav kolektivních nejen v České republice, ale zejména v zahraničí. V roce 2002 obdržel Cenu města Olomouce. Poslední velkou výstavu měl v roce 2008. Uspořádalo ji olomoucké Muzeum umění k jeho osmdesátinám. O rok později na tomtéž místě vystavoval své plakáty.
Poslední rozloučení s umělcem se uskuteční v pondělí 14. března ve 14:00 v obřadní síni krematoria v Olomouci.