Nemám čas vařit, nemám čas během poledne vysedávat v restauracích a mám hlad. Naštěstí jsem objevila ve Ztracené ulici zelenou oázu, která mě teď už celkem pravidelně před hladověním zachraňuje. Stojí tam vegetariánský podnik, kde se najíte rychle, zdravě a relativně levně.

Jako správná oáza se Green bar neukazuje poutníkům jen tak. Před vchodem je totiž mate obří poutač na menu ve Vile Primavesi, který nejednoho hladového od vstupu do baru odradí. Pokud se však nedáte, objevíte místo, kde vám uvaří dršťkovou polévku bez jediné dršťky, a zaručuji vám, že si na ní pochutnáte.

Zdejší kuchaři vaří z ingrediencí, které můžou být pro vegetariánstvím nepolíbenou masařku, jako jsem já, klidně exotickým ptactvem – seitan, kuskus, robi, tofu, bulgur, okara a tak dále. Netuším, co se pod tím skrývá, ale to u Pepova překvapení z restaurace za rohem taky ne. Hlavní je, že to chutná a že se ani po roce stravování v Green baru u jídelníčku nenudím.
Začalo to u mě polévkami. Green bar totiž nabízí pestrou alternativu ke všem tradičním česnečkám a vývarům. Chodila jsem si pochutnávat na hrachové, brokolicové nebo třeba květákové polévce a přes dýňovou a chřestovou jsem se dostala k cizrnové a už to bylo. Od té doby převládla nad nedůvěrou zvědavost a stala jsem se plnohodnotným strávníkem v Green baru. To znamená, že můj talíř postupně zaplnily nejrůznější variace luštěnin, brambor, těstovin a výše zmíněného "exotického ptactva", k tomu samozřejmě salát z čerstvé zeleniny, na to si tu potrpí, a dezert. Zapomeňte však na profláknutý medovník, tady se mlsá podle domácí kuchyně, takže švestkový koláč, jablko v županu, štrůdl, perník a zdravější variantou je pak jablečné pyré, tvaroh s ovocem, či sojový puding. Zatím jsem však nepobrala dost odvahy, abych okusila zdejší nápojový lístek, kde se krom kávy, čaje a čerstvě vymačkaných ovocných šťáv vyskytuje i syrovátka či nápoj z aloe vera.

Pravda, na menu by člověk občas potřeboval slovníček, ale naštěstí si můžete svůj budoucí oběd prohlédnout, ovonět a pak se teprve rozhodnout, případně si naložit všehochuť. V Green baru se totiž praktikuje způsob stolování jako ve školních jídelnách, což značně urychluje průběh oběda. Na začátku vyfasujete tác, talíře a příbory, na které postupně nakládáte to, co vám zrovna padne do oka, respektive podráždí chuťové buňky nejvíc. No a na konci vám to pěkně spočítají, respektive zváží. Váš apetit rozhodne, kolik vás bude dnešní oběd stát. I když se tak některé pokrmy tváří, v Green baru nenarazíte na maso. Placení se tudíž pohybuje v jiných cenových relacích, než je obvyklé. Platí tu, že čím zdravější váš talíř bude, tím levnější je váš oběd. Na rozdíl od školních jídelen tu nenarazíte na nevrlou kuchařku. Zdejší personál má přívětivost buď v popisu práce, nebo rovnou v povaze. Pokaždé odcházím s přáním dobré chuti a hezkého dne. Moje oáza má jedinou nevýhodu. Otevřeno je od 10 hodin do 17, tudíž, kdo pozdě chodí, jí, co na něj po celodenním hodování ostatních poutníků zbylo. Milé kuchařky se to snaží vykompenzovat tu skleničkou mrkvové šťávy, tu polívčičkou na účet podniku. Co se ten den navařilo, musí se totiž sníst, zítra se začíná nanovo.
Tak nashledanou ve frontě, snad nebude moc dlouhá...