Plastická chirurgie je v současném západním světě často považována za synonymum pro medicínské odvětví, které člověku umožňuje upravit jeho vzhled podle vlastních představ. Lékaři se ale v tomto oboru z velké části věnují také odstraňování následků těžkých úrazů a onemocnění. Své o tom vědí tři zdravotníci z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří letos v srpnu strávili čtrnáct dní v Sierra Leone, kde pomáhali obyvatelům postiženým občanskou válkou.

Kontrast mezi hodnotovými žebříčky západní civilizace a zemí třetího světa si při pohledu na válkou zmrzačeného člověka uvědomíte velice ostře," říká plastický chirurg Martin Molitor, jeden ze tří zaměstnanců olomoucké fakultní nemocnice, který v Sierra Leone působil.
Válka v zemi, jež leží na západě rovníkové Afriky mezi Libérií a Guineou, trvala dvanáct let a skončila v roce 2002. Zůstaly po ní tisíce zmrzačených lidí. Mezi organizace, které se snaží pomoci obyvatelům Sierra Leone, patří i italská nadace Fondazione Don Carlo Gnocchi. Právě do projektu této nadace se olomoučtí zdravotníci zapojili.

"Tamní občanská válka byla bez jakýchkoliv pravidel. Povstalci se spíš než na dobývání území soustředili na terorizování obyvatelstva. Vtrhli do vesnice, a pokud obyvatele rovnou nezabili, tak alespoň znásilnili ženy a mužům i dětem mrzačili ruce, aby je zastrašili a vyřadili z boje. Výsledkem je kolem pěti tisíc částečných či úplných amputací ruky. A právě tyto lidi se projekt italské nadace snaží vrátit zpět do života," zmínil Molitor.
Olomoucký odborník na rekonstrukci ruky byl před několika lety na ročním vědeckém pobytu v Austrálii, kde se zabýval problematikou transplantace ruky. Tam se seznámil s prezidentem italské společnosti chirurgie ruky profesorem Marco Lanzettou, který jej přizval ke spolupráci na projektu v Sierra Leone. "Rodina samozřejmě obavy měla a nebylo lehké sestavit tým, s kterým jsem měl do Afriky vyrazit," přiznává Martin Molitor. Nakonec získal anesteziologa Hynka Fialu z Kliniky anesteziologie a resuscitace FNO a také instrumentářku Leonu Zittovou z vlastního Oddělení plastické a estetické chirurgie FNO.

"Šest let po válce se život v Sierra Leone stále naprosto vymyká všemu, co si dokáže Středoevropan představit. Tamním lidem chybí nezávadná tekoucí voda, kanalizace, elektřina, nefunguje zdravotnictví, pošta, hromadná doprava, prostě nic z výdobytků civilizace. Přesto je krásné, jak se místní lidé dokázali přizpůsobit a radují se z toho mála, co mají. Na ulici neuvidíte tolik otrávených, uštvaných a stresovaných tváří jako u nás," líčí své zkušenosti Hynek Fiala.

V Sierra Leone se olomoucký tým během čtrnáctidenního pobytu zaměřil na rekonstrukce částečně amputovaných nebo jinak zmrzačených a nemocných rukou. "Měli jsme k dispozici celé jedno křídlo nemocnice, které tam bylo v rámci projektu vybudováno. Střídavě tam od letošního ledna, kdy byl projekt zahájen, vyjíždějí týmy z Itálie, Španělska či Polska. Nemohli jsme ale operovat více pacientů než jednoho denně. Sice jsme pracovali ve zděné budově, ale v takřka válečných podmínkách, kdy si všechno včetně úklidu a přípravy operačního sálu musíte zajistit sami. Navíc jsme řešili komplexní případy, operace trvaly kolem pěti hodin. Velice jsem si vážil soudržnosti a pracovitosti celého týmu za takto náročných okolností," líčí Molitor. Pacienti podle jeho slov přicházeli se zraněními deset i více let starými. "Nikomu nemůžeme vrátit sto procent funkčnosti jeho ruky, ale částečně obnovit hybnost umíme. Jedním z typických příkladů byl pětadvacetiletý mladík, kterému povstalci v patnácti letech usekli jednu ruku v zápěstí a přes druhou mu udělali hluboký řez tak, že nemohl hýbat prsty. Amputovanou ruku mu vrátit nelze, ale na té druhé jsme mu zrekonstruovali šlachy a nervy, a pokud vše dobře dopadne, pak by měl po rehabilitaci prsty opět hýbat," popsal olomoucký plastický chirurg.

Rovněž anestezie v podmínkách rovníkové Afriky se podle Hynka Fialy blíží válečné medicíně. "Bezpečnost moderní anestezie je založena na používání vyspělé techniky k jejímu podávání a monitorování životních funkcí nemocného během i po operačním výkonu. Stotisícové město Makeni, kde jsme pracovali, není elektrifikováno. Veškerá energie pro projekt byla vyráběna generátorem. Přes noc se vypínal a svítilo se petrolejkou. Operační sál byl sice vybaven anesteziologickým přístrojem, ale nebyl dostupný stlačený kyslík, bez kterého přístroj není funkční. Stejně jako operační postupy se těmto podmínkám musela přizpůsobit i technika anestezie," dodává lékař.

Ve Fakultní nemocnici Olomouc se plastičtí chirurgové s podobnými typy operací setkávají také. "Náš obor nestojí na estetické chirurgii, úpravy prsů či jiných částí těla tvoří na našem oddělení přibližně třicet procent všech výkonů. Dalších sedmdesát procent jsou operace léčebné nebo rekonstrukční. Pokud mluvíme o chirurgii ruky, většinou jde o následky úrazu ať už bezprostředně po něm, nebo s delším časovým odstupem. Samozřejmě jsem se nesetkal s takovou koncentrací těžce postižených rukou na jednom místě jako v Sierra Leone. Nicméně stejné nebo podobné případy řešíme i u nás, a to v podstatě denně. Obrovskou výhodou však je, že si v našich podmínkách můžeme dovolit mnohem komplikovanější výkony, jako je třeba přenos prstu z nohy na ruku," říká chirurg.
Během svého krátkého pobytu v Africe si podle svých slov uvědomoval podstatný rozdíl mezi naším vnímáním světa a životem tamních obyvatel. "U nás je vytěsňována osobní zodpovědnost za vlastní stav. Člověk, jemuž chybí bohatství, úspěch nebo zdraví, což je všechno z nepochopitelných důvodů považováno za normu, hledá viníka, který může za jeho problémy. Tamní lidé ale chudobu, nemoc a smrt nevnímají jako postižení, trest nebo něčí vinu, ale zcela správně jako součást života. Žijí více v kontaktu s přírodou, jsou skromnější a spokojenější," dodává Martin Molitor. Oba olomoučtí lékaři by se v příštím roce chtěli do Sierra Leone vrátit alespoň na měsíc.