Svým posledním koncertem skončil včera jubilejní 40. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Koncertní tečka byla dílem Najiho Hakima, francouzského varhaníka libanonského původu, jenž své hudební vzdělání nabyl v Paříži u varhanního virtuosa Jeana Laglaise a na Conservatorio nazionale získal první cenu v harmonii, kontrapunktu, instrumentaci a improvizaci.

Zejména poslední obor je Hakimovi velmi blízký a je trvalou součástí jeho hudebního profilu nejen v roli interpreta, ale i skladatele. Závěrečný koncert pojal Naji Hakim jako objevnou přehlídku své tvorby, do níž vložil Preludium a fugu e moll Johanna Sebastiana Bacha, skladbu Prière Caesara Francka a Le vent de l‘Esprite Oliviera Messiaena. Orientace na interpretaci vlastních skladeb dodala koncertu osobitý charakter, a poněvadž se jeho dramaturgie pohybovala po dílech špičkové kvality s výraznou orientací na jejich odlišná specifika, byl závěrečný večer plný hudebních zážitků, což chrámové auditorium po zásluze ocenilo.
Při zahájení koncertu byla oceněna kvalita proběhnuvšího jubilejního ročníku, byl připomenut už zítra začínající Podzimní festival duchovní hudby a vysloveno přání, aby se 41. ročník opět v Olomouci setkal se zájmem široké kulturní veřejnosti.

Zahajovací skladbou večera bylo dílo Najiho Hakima Salve Regina. Skladba předznamenala charakter celého večera, neboť v něm převážily, jak konečně poznamenal při zahájení i děkan F. Hanáček, hudební modlitby. Skladba Zdrávas královno postupně vygradovala a ve svém finále vyzněla jako expresivní chvalozpěv.
V následující Bachově skladbě se Najimu Hakimovi podařilo zvýraznit odlišné polohy preludia a fugy a vytvořit velmi citlivé klima pro vnímání vlastně jediné barokní skladby, jež v závěrečném koncertě zazněla. Interpret přednesl dílo přesvědčivě a se zaujetím.
Čtyřdílná Glenalmond suite zejména ve třetí a poté závěrečné části nabyla evropské civilní podoby a vyzněla jako ocenění i světských radostí lidského bytí. Spojení s dokonalou technikou bylo jakoby samozřejmou kvalitou.
Zastoupení francouzské hudby vyřešil Naji Hakim Caesarem Franckem a Olivierem Messianem. Demonstroval na nich vývojový pohyb francouzské hudby od 19. do 20. století a odlišně chápanou novodobost a modernost v duchovní varhanní tvorbě.
Závěr koncertu byl autorsky Hakimův. Rozsáhlá dvanáctidílná skladba Sakskøbing preludier obsahovala svébytné variace na zpívané modlitby, jejich čitelnost však byla podmíněna jejich znalostí. V tomto směru se asi posluchačům ukázala být nejsrozumitelnější druhá část s názvem Blíž k tobě, Bože můj. Závěrečná interpretova improvizace se vázala na lidovou francouzskou píseň.
Závěrečný koncert MVF 2008 potvrdil, že přípravě jubilejního ročníku byla věnována mimořádná pozornost, takže jeho organizátorům lze vyslovit absolutorium.