Tak nám zbourali Sidii. I takto by mohlo znít zásadní sdělení, které by posluhovačka Müllerová adresovala panu Švejkovi. Tedy pokud by oba byli milovníky plesání a tanečního reje a žili v Olomouci dnešních dní. Pro žhavé tango už tady totiž vážně není mnoho důstojných prostor.

Olomouckou Mekkou plesání býval odnepaměti Národní dům přímo v centru města. Tedy až do doby, než se na valčíkem zaujaté páry začala pravidelně snášet opadávající omítka, topení vypovědělo službu a chátrající prostory restaurace i bufetu opustili poslední nájemci.
Pořadatelům plesů po (zatím) definitivním konci krásného historického sálu zůstalo pouze několik možností. Ti nejskromnější objevili půvab malých parketů předměstských sokoloven, kulturních domů a hospod s vlastním sálkem, především školní candrbály se přesunuly do nevelkého Slovanského domu a pro velké akce zůstala vyhrazena hlavně nedávno zesnulá Sidia (módní vlnu pořádání plesových akcí v kongresových centrech typu RCO úmyslně pomíjím, klasickému pojetí bálů je podle mého názoru poněkud vzdálena).
Na atmosféru velkých plesů v Sidii, která musela ustoupit novému hotelovo-kongresovému centru, si asi pamatujete mnozí. Umakartová nádhera postavená nejen pro účely tanečního mumraje, ale také pro potřeby schůzujících soudruhů měla svá půvabná specifika. Tím nejmarkantnějším byl alespoň pro mě bufet, v němž se i během reprezentativních akcí podávala většina nápojů v plastových kelímcích. A pokud už měl jeden štěstí na obyčejné a trošku pomlácené sklo, dostal je, když ne na jistícím řetízku, pak tedy alespoň spolu s naštvaným a podezíravým pohledem věčně zachmuřené obsluhy.
Po komfortním luxusu socrealistické Sidie se mi tedy dvakrát stýskat nebude, nic to ale nemění na tom, že s jejím pádem se nabídka klasických plesových prostor v našem tak kulturou se honosícím historickém a univerzitním městě smrskla na minimum. Na místě zborcené nebožky má péčí movitého investora vyrůst do pár let nové kongresové centrum (jak jinak). Doufejme, že projektanti nezapomněli ani na pořádný a tentokrát opravdu důstojný sál pro plesové účely. Takový, v němž by si s chutí střihli polku i pan Švejk s paní Müllerovou. Pokud by jim to revma dovolilo.