Výtvarná skupina Olomoučtí sdružující 22 výtvarníků-amatérů je známá svými výstavními aktivitami v Domě armády, kde již po několik let prezentuje tvorbu svých členů. Činí to bez ambicí zaplétat se do sfér prestižních, i když by v nich mnohé práce Olomouckých splynuly. Jejich nejnovější prezentaci lze v Domě armády navštívit do soboty 29. listopadu.

Výstavy Olomouckých jsou prezentacemi, z nichž je cítit výtvarné zaujetí, usilovná snaha o srozumitelnost a většinou i zásada, že kvalita díla je tím vyšší, čím je dílo předloze "podobnější". Platí to pro portréty i krajiny, pro kresby i malbu. Zřejmé je potěšení, které Olomouckým výtvarné úsilí přináší, zřejmá je i radost, jež jejich tvorbu provází. Dvakrát do roka své "pokroky" zveřejňují.

Zanedbatelné nejsou ani průvodní společenské ambice, jež je možno vydedukovat. Olomoučtí se snaží svět obohatit o své pojetí estetiky, ale i o etiku, a tím život společnosti zharmonizovat, zjemnit, zpříjemnit, naplnit jakousi laskavostí. Je v tom špetka donquichotství, které se váže k lidské zralosti a nevtíravě se hlásí o místo na slunci.
K apelu na svědomí společnosti prostřednictvím výtvarného díla tentokrát přispěli Milada Danciová, Irena Válková, Miroslav Polepil, Dana Kozlová, Miluše Březinová, Mojmír Černý, Věra Vychodilová, Marta Florová, Radka Kreminová, Eva Albrechtová, Jiří Dubanský, Martin Hartman, Jarmila Havláková, Miroslav Kalvoda, Jan Mičkal a Oldřich Staněk. Každý z nich si pěstuje svůj výtvarný svět jako malý azyl, což je dobře, poněvadž skupinové ovlivnění by mohlo setřít odlišnosti a svéráz, bez nichž by zmizela "personální" originalita členů, nezbytná pro jakoukoli jejich tvorbu.
Ještě jeden rys, typický pro Olomoucké, je v této chvíli nutné připomenout. Je jím obětavost, kterou nechápou jako květ, jenž je zdobí, ale jako kořen, z něhož prýští jejich vitalita.