Tak už si na to pomalu zvykám. Po obzvláště dusném dni, během nějž se několikrát vykoupu ve vlastním potu a veškeré pokusy o sportovní aktivitu se mění v boj o vlastní přežití a oddálení infarktu, přijdou obří blesky, mohutné hromy a poté už se otevře obloha. Jistě, bouřky byly u nás odjakživa. Ale zdá se mi to, nebo dřív bývaly jaksi jiné?

Zdaleka se nehodlám ještě počítat k pamětníkům a vzpomínky třeba na sucha z roku 1946 ze mě zcela jistě nikdo nedostane. Přesto kolem sebe pozoruji jevy, které prošly za posledních deset dvacet let bezpochybnou proměnou. O technickém pokroku ani nehovořím, to by bylo vcelku zbytečné. A že například za pouhých pár let vzrostl neskutečně automobilový provoz i na nejzapadlejších okreskách, na to bych jako občasný rekreační běžec a cyklista mohl klidně přísahat. Podobný pocit rychlé proměny mám však i u těch zpropadených letních průtrží mračen.
Hromů a blesků jsem se nikdy nijak zvlášť nebál. Dokonce jsem jako kluk klidně během bouřky setrvával při koupání ve vodě, což by mi jistě moudré hlavy neschválily. Pokud si ale dobře pamatuji, po takové letní bouři se dříve vždycky vyčasilo. Vzduch se pročistil, začal jinak vonět, a i když třeba slunce vzápětí vyhnalo rtuť teploměru opět pěkně vysoko, už to nebylo stejné jako před deštěm.
Teď však už řadu dní, s výjimkou krátkého ochlazení z minulého víkendu, žiju v trochu jiné realitě. Po parnu a dusnu až k zalknutí přijde blýskání, hromování a bouření, jenže po vodní spoušti je vzduch zase zpátky takový jako před bouří. Tedy parný a dusný. Až k další bouři. A tak to jde den za dnem.
Podle řady renomovaných vědců přináší postupné globální oteplování naší planety již teď klimatické změny, které mají vliv na naše životy. Na Pražském hradě ovšem sedí autorita, která podobná tvrzení odmítá a dokonce o tom sepisuje knížky. Tak nějak v tom tápu. Při nedávno skončeném tenisovém Wimbledonu byla nad jindy upršeným Londýnem po celé dva týdny vymetená obloha a tenisty i diváky trápila třicetistupňová vedra. Za miliardové náklady pořízená zatahovací střecha centrálního kurtu se kvůli pár kapkám dala na chvíli do pohybu snad jen jednou. Přitom bez věčného deště a častého přerušování zápasů si snad pamětníci tento tenisový svátek už ani neumí představit.
Vysvětlíte mi to, pane prezidente?