Olomoucká Knihovna Antonína Šprince nabízí během tohoto a ještě začátkem následujícího měsíce výstavku vyřezávaných českých betlémů, včetně replik děl Mikoláše Alše a uznávaného českého scénografa Josefa Weniga. Výstava je umístěná ve vestibulu knihovny a přístupná v běžné otevírací době až do 7. ledna příštího roku.

Pobočka knihovny se nachází v Pionýrské ulici poblíž konečné zastávky tramvají 1, 4 a 6 a krčí se mezi frekventovanou silnicí a panelovým sídlištěm. Není úplně nejjednodušší odhalit, kudy vede přístupová cesta, ale po troše detektivní práce zjistíte, že musíte přes sídliště a z levé strany. Uvnitř najdete expozici českých betlémů sice počtem nevelkou, ale obsahující některé unikátní kousky, kvůli kterým stojí za to knihovnu objevit. Vystavované repliky pocházejí z dílny Jiřího Bartuška a s detailní věrností znovuoživují tvorbu českých malířů a ilustrátorů.
Až do 19. století fungoval betlém jako svrchovaný symbol Vánoc, jako dominanta vánoční výzdoby domácností, posléze ho nahradil rakouský zvyk zdobit stromeček a stavět betlém pod něj. Betlemářství se vyvíjelo jako rodinné a rodové řemeslo předávané z otce na syna. K nejhojněji využívaným technikám patřilo řezbářství, výroba plošných figurín zepředu pomalovaných a instalovaných do prostoru.

Pořadatelé výstavy si sami nejvíce považují repliky Valašského betlému z Frenštátu pod Radhoštěm od lidového malíře Jana Bačáka. Betlém vzniknul jako svatební dar ve třicátých letech minulého století a s nekomplikovanou hravostí kombinuje tradiční betlémský výjev s biblickou rodinnou, třemi králi a dalšími kanonizovanými účastníky s typickými valašskými prvky. Jde o přirozený způsob, jakým lidové umění začleňovalo náboženské parametry do svého každodenního života. Betlemáři buď zasazovali výjevy Ježíšova narození do fantaskní krajiny, nebo – častěji – do krajiny, z níž pocházeli.

Pro znalce a patrioty bude ale nejspíš k tomu nejpoutavějšímu patřit betlém od Mikoláše Alše, jehož postavičky nostalgicky připomínají knížky čtené v dětství a který dodržuje podobný princip regionálního ukotvení; nad jesličkami se rozkládá klasicistní městská zástavba. Druhou raritu představuje betlém od Josefa Weniga. Betlém nese jeho typický výtvarný rukopis a ukazuje i Wenigův scénografický talent, především ve způsobu, jak řeší hloubkovou kompozici a uspořádání postav mezi objekty. Wenig proslul jako dvorní jevištní výtvarník prvního českého moderního divadelního režiséra Jaroslava Kvapila.
Kromě toho jsou k vidění i moderní variace na klasickou biblickou situaci, pozornost si zaslouží zvláště Komiksový betlém od Ivana Novotného, ten vnáší do adventní atmosféry nový prvek vtipu, modernity a nadsázky.