Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Olomouc vydal v těchto dnech další ročenku vynikajícího edičního projektu vydávaného pod strohým názvem Olomoucký archivní sborník. Zájemci se v něm dočtou například o majetkové struktuře obyvatel hanácké metropole v 15. a 16. století či o kolumbáriu v olomouckém Husově sboru.

Obsah sborníků je tradičně rozdělen do tří částí. V první jsou publikovány texty, jež přibližují činnost archivu a analyzují výsledky, jichž v něm bylo dosaženo v roce 2007. Informace o práci SOAO zpracovali Bohdan Kaňák a Miroslav Koudela, podrobnou zprávu s titulem Olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě v roce 2007 napsala Stanislava Kovářová a zpřístupnění fondu Okresního vlastivědného muzea Litovel z let 1923 – 1960 detailně popsali Miroslav Koudela a Renáta Sedláčková.
Druhou část archivní ročenky vyplňují badatelské projekty, nebo alespoň informace o nich. Martin Veselý a Roman Zaoral se věnovali majetkové struktuře obyvatel Olomouce v 15. a 16. století, Markéta Lapčíková a Jan Štěpán se zabývali úřadem hofmistra za olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic a edicí hofmistrovské instrukce z roku 1578. Bádání o osobnostech doby minulé naplnila Ingrid Silná zájmem o posledního olomouckého věžného Josefa Kunerta, Miloš Trapl oživením faktů kolem odhalení busty Mořice Hrubana k 145. výročí jeho narození a Jiří Vidlička zkoumáním korespondence Aloise Kaderky, předsedy Československé domkářsko-malozemědělské strany. K tomuto typu pojednání ještě patří text Gustava Novotného o Emilu Hoškovi v souvislosti s historickým průzkumem lesů v českých zemích. Věcnou orientaci má pojednání Zdeńka Hornišera a Ivany Hornišerové o kolumbáriu v olomouckém Husově sboru. Závěrečnou prací je poměrně rozsáhlá informace Vítězslava Musila o katastrálním úřadě v Olomouci. Autor se věnuje jeho historii, současnosti i perspektivám katastru nemovitostí.

Závěrečná část ročenky je velmi čtivá. Začíná redakčním připomenutím archivářských jubilantů (Karel Műller, Stanislava Kovářová a Helena Řiháková)‚ pokračuje obsáhlým nekrologem Vladimíra Zicháčka o Oldřichu Juryškovi a vzpomínkovým a rekapitulujícím textem téhož autora k nedožitým osmdesátinám Jindřicha Plevy. Poté následují tři články Františka Všetičky. Jsou mimořádné svým zaměřením, poněvadž otázky literatury v archivních ročenkách téměř nenajdeme. Všetička v nich připomíná Aloise Volkmana, téměř zapomenutého a před rokem zesnulého Vladimíra Vondru a katolicky orientovaného Karla Vysloužila. Je obdivuhodné, do jakých nuancí Všetičkova literární orientace prosákne.
Archivní ročenka končí sedmou částí Pramenů k dějinám Olomouce 18. století v kopiářích olomouckých biskupů z pera Zdeňka Kašpara.
Odvedený pot, jenž i laik cítí za mravenčí archivářskou prací, nemůže být pokládán za marnost. Má totiž sílu světélka, jež překonává tmu obecného nevnímání všeho, co právě minulo.