Čtvrtstoletí nakladatelské činnosti, stovky publikací a padesátičlenný tým má aktuálně na kontě úspěšné olomoucké nakladatelství jménem ANAG. Protože to v Olomouci rozhodně není všední úkaz, rozhodli jsme se na něj podívat zblízka, do jeho zákulisí. Koho jiného přitom vyzpovídat než člověka, který s ním žije celých dvacet pět let? Doktorka Eva Motáňová-Vítková je majitelka, ale také jeho zakladatelka. Před čtvrtstoletím stála u zrodu nakladatelství, tehdy ještě se svým manželem. Začínali ve čtyřech lidech s odbornými semináři, teď tvoří ANAG několik desítek lidí. Jak se zdá, společně jim to funguje a ANAG se těší dobré kondici. Ačkoliv to na začátku vypadalo, že si budeme povídat hlavně o nakladatelství a práci, paní Vítková se rozpovídala i na docela jiná témata. Zdá se, že její nakladatelství šíří odborné a osvětové informace nejen směrem k široké veřejnosti, ale "poznamenává“ také vlastní řady.

Aneb s dr. Vítkovou o jejím dítěti jménem Anag. Co všechno na něj prozradila? Foto: Jan Procházka

"Člověk se nenarodil, aby soutěžil, ale aby spolupracoval,“ říká majitelka nakladatelství ANAG, které letos slaví čtvrtstoletí své existence. "Z této myšlenky vyplývá soucit a pomoc druhému. Jsem ráda, když mohu někomu ze zaměstnanců s něčím pomoci. Přináší to obrovsky dobrý pocit, nikdy jsem ale nevěděla, z čeho přichází, dokud mi to neobjasnila Lynne McTaggart, která napsala knihu Pouto, kde právě tyto myšlenky jsou. Ukazuje v knize různé techniky, jak máme cvičit mozek, abychom právě k těmto pocitům došli…“ Takovými slovy zahájila Eva Motáňová-Vítková náš rozhovor na téma dvacetipětiletého výročí nakladatelství a mně bylo hned jasné, že nepůjde o všední povídání. Ukázalo se, že i po čtvrtstoletí práce na jednom projektu lze hořet nadšením a touhou jít dál.

Začněme přímo u jubilea. Jak vypadají oslavy čtvrtstoletí vaší práce, dotknou se nějak vašich čtenářů či zaměstnanců?
Naše oslavy začaly již před rokem, kdy jsme se pustili do vymýšlení, co k těm pětadvaceti letům připravíme. Různé tašky, tužky a další propagační předměty. Naplánovali jsme také setkání – jedno tady v Olomouci pro zaměstnance, kterých je padesát, plus širší okruh osob, které s námi spolupracují. Nakonec nás tady bylo asi sto dvacet. Druhé v Praze, pro lektory našich seminářů a autory, kterých máme přes dvě stě, a ostatní spolupracovníky, ať už jde o zástupce tiskáren, médií či obchodu. Kdybychom měli přizvat ještě naše zahraniční autory, bylo by nás ještě podstatně víc. Chtěli jsme, aby se autoři potkali a vzájemně se mohli i poznat a pobavit, protože v poslední době se objevují rozporné výklady u různých právních předpisů. Když se potkají osobně, jsou najednou schopní se domluvit, přes e-mail ale většinou řešení nenajdou. Proto jsou tato setkání důležitá. Nemůžeme si je však dovolit každý rok.

A veřejnost? Máte k výročí v plánu ještě něco dalšího, speciálního?
Již od počátku roku běží každý měsíc na našich webových stránkách a v našich firemních prodejnách v Praze a Olomouci slevové akce ve výši dvacet pět procent na vybrané odborné či volnočasové publikace a v listopadu dokonce ve výši padesát procent, protože chceme našim čtenářům před vánočními svátky poskytnout možnost výběru kvalitních knih za velice příjemnou cenu pro jejich blízké pod stromeček. Dáváme lidem stále kvalitnější informace, a tím jim předáváme velký dar. Všechno mají uvnitř našich knih popsané, na každou oblast života najdou radu, jenom si tu knihu musí najít, aby na ně „zamávala“ v knihkupectví, anebo ještě lépe – mohou navštívit naše webové stránky či firemní prodejny, kde jistě na každého čeká ta "jeho" kniha. Prodáváme po celé republice i na Slovensku. Dále jsme pro návštěvníky našich seminářů připravili zajímavé dárky v rámci bonusového programu a také slevy při časté účasti na našich seminářích. Asi lidem už více dát nemůžeme, to mohou najít jenom sami. Letos jsme si všech akcí a oslav dostatečně užili, jsme rádi, že jsme úspěšně prošli všemi úskalími a došli až do těch pětadvaceti let. Máme věkový průměr čtyřicet tři let, což je pěkné, a je i naděje, že mladí to stále potáhnou dál.

Teď se vraťme do minulosti. ANAG působí na vydavatelském knižním trhu čtvrt století, prozraďte nám, jaké byly vaše začátky? Stála jste u tehdejšího zrodu? Nebo jak dlouho jste s ANAGem?
Tenkrát jsme byli dva s manželem, celkem čtyři ve firmě, když se vydávala první odborná kniha. Češtinu člověk sice uměl, ale byla řada dalších spolupracujících lidí na fakultách, kterým jsme texty zkoušeli dávat, když jsme si nevěřili. Vždycky byl někdo na výpomoc. Ale pracovali jsme i čtrnáct hodin denně, i do noci. Teď máme padesát zaměstnanců a zatím nám to stačí. Uvidíme. Mám pocit, že těch nápadů, co vydat, neubývá.

A jak se vaše práce vyvíjela? Jak se liší tehdejší činnost od té dnešní?
Rozdíl je jednoznačný, ale co se týče práce, kterou je třeba řešit na sto procent, je to stále stejné. Protože už od začátku, kdy se lepily obálky a posílaly se informace s pozvánkami na seminář, muselo všechno fungovat, adresy musely být správné, nemohly chodit na neexistující osoby, člověk, který vedl seminář, musel přijít načas a taky včas skončit, aby lidé zase mohli odjet podle plánu domů.

Jaký tedy byl prvotní impuls ke zrodu nakladatelství?
Šlo nám o to, dávat lidem nové informace, které v devadesátých letech nutně potřebovali, měnily se právě všechny předpisy. Bylo málo informací, neexistovaly e-maily ani webové stránky. Lidé se museli svolat, museli přijet lektoři z ministerstev a ti jim říkali, jak účtovat, jak danit, jak zařazovat zaměstnance do pracovních kategorií, protože to nikdo neuměl. Snažili jsme se jim přinést všechny potřebné informace pro jejich kancelář. Potom vyplynula potřeba mít nějaký písemný materiál k semináři a od toho se odvinula potřeba mít knihy.

Takže na začátku všeho byla práce s odbornou literaturou? Jak se vám stalo, že jste ji skloubili s alternativní a ezoterickou? Tolik odlišné oblasti…
Ano, odborná literatura byla na samém začátku. Alternativní vznikla až později, myslím, v roce 1998. Na práci s odbornou literaturou totiž musíte zaměstnávat dost redaktorů, aby zvládli všechny zákony, když se tvoří. Většinou se předpisy mění pravidelně k 1. lednu. Redaktoři musí být zaměstnaní na plný úvazek, aby sledovali sbírky zákonů a vývoj během roku. Co potom vydávat, když nevychází žádné zákony? Začali jsme dělat i odborné časopisy, ale zase byla potřeba připravit víc knih, přišli další dva lidé, ale otevřela se otázka, jak je poté zaměstnat. Začali jsme proto pátrat po dalším, co by odbornou literaturu doplnilo. Přicházely zajímavé informace, a tak začaly alternativní knihy.

V devadesátých letech to ale s takovou literaturou nemohlo být snadné? Vždyť dodneška jsou některé tituly, které vydáváte, pro mnohé lidi nepřijatelné, natož před dvaceti lety?
Klientela se našla už tehdy. Určitá skupina lidí se o alternativní cesty zajímala a oni si ty knihy našli a mezi sebou si řekli, kde co je. Nebylo ale jednoduché dát jim to na vědomí. Já sama jsem možná hledala nějakou pomoc, jak najít harmonii a dodat tělu energii. A tak se našel člověk s větším rozhledem a doporučil někoho dalšího ze zahraničí. Další informace přicházely volně přes známé, pak jsme se začali dívat na nejprodávanější knížky na Amazonu v Americe, v Německu, v Itálii, ve Španělsku, protože jsme vycházeli z toho, že máme názory určitě shodné. Ty nejprodávanější knihy se nechaly přeložit a vydaly se. Taky se ukázalo, že někdy ten svět je rychlejší a chápavější. Tady se určitá kniha někdy těžko probojovává a přitom v zahraničí je bestseller.

Napadá vás nějaký konkrétní případ?
Teď jsme třeba vydali knihu Wow! Je úžasná, zprostředkovává poznání o kvantové fyzice. Vše, jak to funguje, je vysvětlené velice jednoduše na komiksu. Ukazuje, že všechno je potřeba vidět, že všude musí být myšlenka, vědomí, které tvoří hmotu ze světla. V Německu je to nejprodávanější kniha, tady jde velice ztěžka, lidé ji jen těžko vnímají. Někdy už člověk neví, jak by lidem pomohl. Hodně mi vadí, když stoupají počty lidí, kteří berou antidepresiva a nehledají nějaké svépomocné techniky. Člověk si nemůže dovolit příliš upadnout, pak mu totiž už nemusí být pomoci.

Vypadá to, že jste knihami, které vydáváte, sama hodně ovlivněná. Je to tak?
Začíná to tím, že mi přijde řada knih jako nabídka ze zahraničí. Už tím, že pročítám anotace a vidím obsah, vím, co to přinese lidem. Pak mi je jasné, že je ta kniha zapotřebí. Takže jsem čtenářka, mám ráda ty knihy. Protože abych je mohla lidem doporučit, musím je především znát.

Najde se mezi vašimi zaměstnanci a kolegy ještě někdo, kdo stál přímo u zrodu nakladatelství nebo jiná dlouholetá opora?
Nejdéle je tady inženýr Hartmann, pak přicházeli další. Dlouho zde působí také obchodní ředitel pan Polák, moje asistentka paní Frantíková i ředitelka nakladatelství paní Šestáková. Jsou opravdu dokonalí a je potřeba jim poděkovat. Máme čtyři manažery a každý si zodpovídá za svoje lidi. Jsou šikovní.

V ANAGu ale nejde "jenom“ o knihy. Přibližte našim čtenářům, co dalšího nabízíte, případně jaké další služby pod hlavičkou ANAGu jim jsou k dispozici?
Tištěná produkce je jasně naše dominanta. Potom vydáváme elektronické knihy. Ty se prodávají na eReadingu a máme také audioknihy do uší. Bezvadná je kniha od Franka Kinslowa Tajemství kvantového života a právě tu je dobré poslouchat a nechat se navádět. Poslech je v tomto případě určitě lepší než čtení, při něm metoda tolik nefunguje. Elektronických titulů však nemáme mnoho, nedosahují totiž zatím úspěšnosti tištěných knih.
Z další činnosti nabízíme hlavně vzdělávací odborné semináře. Děláme je v Olomouci, v Praze i v krajských městech. S těmi jsme začínali. Když se měnily zákony, začali se zvát lidé z ministerstev, aby lidem z místních podniků vysvětlovali, jak pracovat.

Viděla jsem, že organizujete také přednášky. Teď byl v Praze právě Frank J. Kinslow. I tomu se věnujete?
Ne, semináře Franka Kinslowa neorganizujeme. Tito autoři jsou pro nás tak drazí, že bychom nebyli schopní je zaplatit. Oni uvažují v eurech a dolarech. Navíc tento autor má českou manželku, jezdí do Prahy za rodinou a jeho švagr začal přednášky organizovat, protože ví, že jeho knihy jsou v Čechách známé. Pozve si lidi a ti zaplatí třeba osm tisíc za dva dny. My ale máme zkušenosti, že by lidé u nás takové peníze spíše nezaplatili. My pořádáme přednášky paní doktorky Strnadelové s panem Zerzánem a vstupenka stojí jen něco přes dvě stě korun. Organizujeme je každým rokem v Olomouci i v Praze a výhoda je, že se při tom prodají také knihy. Tu a tam organizujeme ale i přenášky zahraničních autorů, třeba Pierra Franckha, na to jsme ale vždycky finančně dopláceli. I když je účast vysoká, stejně nám s ohledem na požadavky této celebrity náklady nevychází. Možná takové akce budeme dělat ob rok. Ale v Praze je vidět, že tato tematika je přitažlivá, chodí i různí herci, kteří se zajímají.

Doba a její trendy se neustále vyvíjí. Jaké vidíte cesty pro knižní nakladatelství v dnešní elektronicko-virtuální době?
V budoucnu se možná ušetří za tisk, ale redaktorská práce je a stále bude nezbytná. U e-knihy by prodeje musely dosahovat desetitisíců, aby nám vydělala, ale zatím to tak není. U tištěné podoby máme nejmenší náklady dva tisíce, zkrátka by muselo dojít k ekonomickému srovnání. Na každém produktu musíme vydělat, někdy se stává, že jeden vydělává na druhý, ale tak by to nemělo být. Právě e-knihy a audioknihy představují nové možnosti, ale jinak žádná další forma není a ani si to neumím představit. Nová generace teprve musí přijít, možná až přijdou do škol ve větší míře tablety. My jsme se všechno museli učit za pochodu.
Já si třeba ve vlaku ledacos pustím do uší, nějakou audioknihu, ale když vidím ostatní lidi, málokdo něco takového využívá. Snad v Praze v tramvaji nebo v metru vídám často čtečky, lidé si sednou a už je vytahují – mají trochu větší formát, ale tady v tramvaji jsem je ještě neviděla. Přesto si myslím, že na nové formy jsme připravení.

Co konkrétně teď chystáte?
Teď vydáváme perfektní knihu Hancocka a Bauvala Velká hra dějin. Je to úžasné, popisují tam všechny vlivy, které se na lidstvu podepsaly – zednáři, rosekruciáni, skupiny lidí, kteří ovládali druhé. Teď se dokončuje a myslím, že to je úžasný počin. A věřím, že tato kniha lidem zase otevře oči a uvidí, že historie byla prostě "velká hra dějin" a že lidi osloví.

A jak je to se zájmem čtenářů o knihy odborné, vzdělávací, a naopak o ty alternativní, o zdraví a ezoterice? Která z těchto oblastí vede? Která je žádanější?
Tím, že jsme zavedení na odbornou literaturu, přináší nám největší peníze. Odborné kanceláře zkrátka ty informace potřebují a není možné, že by si řekly, že ušetří. Alternativní literatura je naopak o tom, na koho si "zavolá“, aby si ji koupil, když člověk něco řeší. Určitě nosné jsou ekonomické knihy.

Máte nějaký nakladatelský sen, který si chcete pro ANAG zrealizovat?
Nejde ani tak o nějaký velký projekt, je to spíše v malém. Už se těším na další nabídku knih z těch nejprodávanějších ve světě. Vždycky vás překvapí něčím, co tu ještě nebylo. Náš velký počin byla kniha Čínská diagnostika, na které se pracovalo snad tři roky, možná déle. Protože ji museli přečíst různí sinologové a lékaři. Je to obrovská kniha. Kompletně se v ní nadiagnostikujete, ať už podle vlasů, nehtů, prstů, ale i podle odstávajících uší. Tam se skutečně poznáte a já jsem ji opravdu chtěla vydat. Teď mě těší, že už děláme dotisk. Často musím firmu nabudit, aby kolegové těm tématům věřili. U každé knihy mám nejistotu, jestli trh osloví. Kolik lidí si to koupí, pokryjí se náklady? Ty otázky přichází vždycky. A sen? Asi jet na dovolenou. (smích)

Vašemu nakladatelství se daří, vy vypadáte spokojeně, ale i lidé tady. Máte nějaký recept na úspěch?
Chceme, aby lidé byli zdraví a všem se dobře dařilo. Proto vydáváme třeba knihy o makrobiotice, smoothies, o živé stravě a každý si může vybrat něco, co mu vyhovuje. Každý člověk není stejný. A právě proto, že jako celá firma máme stejný cíl, stejnou myšlenku pomoci lidem, jak v předpisech i v ekonomických zákonech, ale i jak mají zdravě jíst a žít, tak se nám asi daří. Člověk hlavně musí mít zaměstnance rád. Nesmí se na ně dívat jenom z úhlu pohledu, že na něj pracují. Ode mě vidí, že jim nikdy neodmítnu pomoc. Poradím jim, kam se mají podívat nebo na koho obrátit.