Zdálky se to jeví jako kouzelný počin. Muzikanti z různých žánrů spojí síly dohromady a pod taktovkou zkušeného rockera nazkouší klasické melodie v moderním pojetí. Na cédéčku to zní vážně dobře. Naživo, alespoň v pojetí, jaké se včera představilo v Olomouci, to už zas taková bomba není. Poslouchá se to pěkně, ale jakoby tomu celou dobu něco chybělo.

Vivaldianno není jen Antonio Vivaldi, jak by se mohlo zdát. Přestože tento geniální skladatel je v repertoáru souboru zastoupen nejvíce, v průběhu večera zněl i Mozart, Bach či lidové skladby z jižní Ameriky.

Ta myšlenka je sama o sobě skvělá. Dát prastaré hudbě nový rozměr, zkusit se na ni podívat s nepřebernými zvukovými možnostmi, jaké nabízí dnešní doba. Pro muzikanta musela být práce na Vivaldiannu požitkem, nově objevovaným světem. A to je taky první dojem, který máte, když před sebou vidíte nastoupený ansámbl. Ono je to hrozně baví. Oni si to prostě užívají! Navíc, tahle kapela, přestože je jenom dočasná, je složená ze samých špiček. Smyčcový Melody Quartett, bubeník Tomáš Waschinger, který hrál třeba s Petrem Mukem, Michal Pelant, v současnosti kytarista u Davida Kollera, Jiří Janouch, mistr zvuku a taktéž brilantní kytarový hráč, jehož slyšíte třeba v nahrávkách Anny K. A samozřejmě houslový virtuoz Jaroslav Svěcený a Michal Dvořák, jehož vyhazovem začal rychlý rozpad legendární Lucie. Nesourodá partička? Vůbec ne. Když spustí, zjistíte, že to vlastně znáte, jen je to jaksi jinačí. Když ale pátráte v útrobách pocitů, přestanete si být jistí, jaké to vlastně je. A přijde pochybnost. Pochybnost, jaký má tenhle počin smysl.

Skladby jedou dál, Dvořák mlčí a Svěcený je uvádí s umem sice moderátorským, leč možná trochu nepatřičným. Kdyby nemluvil a jenom hrál, možná udělá lépe. Jeho rozsekávání programu totiž působí trošku násilně; vysvětluje, o čem se bude hrát, ale nepřipravuje právě posluchače o to největší kouzlo? Aby si na to každý přišel sám? Skladby pak na sebe přestávají navazovat a připadáte si občas jako na výchovném koncertě. Svěcený je ovšem králem smyčce a je celkem jedno, v jaké muzice ho používá. Ať je to houslový koncert, bláznivá Jablkoň či Vivaldianno. Je to právě on, kdo zaplněný sál fascinuje, ty dlouhé proslovy mu rychle odpustíte. Když se hraje, je to báječné. Ale chybí tu ucelenost. Jsou to takové dobře udělané písničky, které si pustíte na dlouhé cestě po dálnici a parádně si pročistíte hlavu (vyzkoušeno!). Naživo to chce víc. Sál NH Hotelu se pro tuhle show nehodí. Slušel by mu stadion nebo aspoň velká hala. Světelné efekty, kostýmy, velkoplošné projekce a předražené vstupenky. A to je asi ono. Zatímco na DVD se nám Vivaldianno představuje jako velkolepá hudební podívaná, v naší gubernii z něj kromě muziky zůstaly hlavně ty předražené vstupenky. Kytaristé na židlích, kdo to kdy viděl! Michal Dvořák sice za svými klávesami občas i poskočí a Svěcený s houslemi občas i tančí, ale to je málo. Mám doporučení. Zavřete oči. Aspoň na jednu skladbu.. Zvuk je prefektní. A ta muzika koneckonců taky. Jen by to asi chtělo udělat trochu jinak. Je to sice zvláštní, ale komorní atmosféra Vivaldiannu nesvědčí. Ta hrstka lidí, která na koncert sehnala lístek, však tleskala ve stoje.