Tak nám městští radní nechali opravit figurky na orloji. Sláva, chtělo by se říct jako vždy, když se něco v našem městě dočká po delší době chátrání zasloužené renovace. Jenže v tomto případě se mi spolu s oslavným jásotem dere na rty i otázka, jestli se vůbec můžu z takového počinu radovat.

Současnou tvář olomouckého orloje na budově radnice nám po sobě zanechaly hned dvě totality. Ta německá nacistická dopustila, že vinou rozpoutané druhé světové války utrpěl orloj na jejím konci zranění neslučitelná se životem. Nový mu vdechla až rekonstrukce z padesátých let, kdy ruku Karla Svolinského vedla už totalita další, tentokrát komunistická. Na návštěvníky hanácké metropole, pro něž je orloj jedním z největších lákadel ve městě, tak shlížejí zástupci dělnictva, rolnictva a pracující inteligence, včetně obřího chemika, jenž se zavilým výrazem ve tváři cosi kvedlá ve zkumavce, snad nějaký nový přípravek na potření světového imperialismu.
Nepatřím mezi lidi, kteří se při vyslovení slova komunismus shánějí po svěcené vodě a volají k sobě exorcistu. Souhlasím i se slovy náměstka olomouckého primátora Jiřího Martináka, že současná podoba orloje a figurek má svou historickou hodnotu a je také připomínkou určité doby, kterou z našich dějin nelze jen tak vymazat. Přesto si ale myslím, že na ceněné renesančně-barokní Horní náměstí taková stálá expozice budování reálného socialismu prostě nepatří. Našeho centra si my Olomoučané vážíme, jsme na ně hrdi a pro jeho podobu přinášíme i některé drobné oběti: elegantní dámy a dívky se střevíci na podpatcích si na původní dlažbě lámou kotníky i kramfleky, kvůli autentickému vzhledu náměstí nespočineme v palčivých letních vedrech pod ochranou zeleně. Nějak mi zkrátka do tohoto přísně historického prostředí orlojový pionýr s charakteristickou košilí a šátkem nesedí.
Téměř milionová investice do rekonstrukce figurek z padesátých let znamená, že orloj se bude točit dál a historickou hodnotu dřevěných postaviček neohlodá zub času až na kost. Potud dobrá zpráva. Zároveň to však pravděpodobně značí, že Svolinského křivule na mozaice bude stále hrozit zlověstnou explozí. Nějak z toho radost nemám.