Reklama

Neděle 25. září 2022, svátek má Zlata, venku je 14.5 °C

Violoncella z 3D tiskárny míří z Přerova do celého světa

LIGA ÚSPĚŠNÝCH

4.8.2022

Jan Procházka

Že všechno zlé je pro něco dobré, rozhodně není prázdná fráze. V době covidové pandemie se to ukázalo mnohokrát. A rčení platí i na příběh přerovské firmy Sensio.cz, kterou vám představujeme v dalším dílu seriálu Liga úspěšných. Společnost původně vyvíjela pouze software. Spolumajitelé si spíše jako hobby koupili 3D tiskárnu, na počátku pandemie na ní tiskli nedostatkové obličejové štíty pro zdravotníky a později si, vlastně jen na zkoušku, pomocí tiskárny sestrojili elektrické violoncello. O dva roky později unikátní nástroj MyCello expedují do celého světa, sbírají mezinárodní ocenění a jak sami tvrdí, dobrodružství vlastně teprve začíná…

Více informací o MyCellu včetně ukázek a eshopu najdete na webových stránkách mycello.info

Ondřej Kratochvíl je spolumajitelem společnosti Sensio.cz. Ta se mimo jiné zabývá vývojem softwaru pro základní umělecké školy. Obor není náhodný, Kratochvíl je profesionálním hráčem na violoncello a učitelem na ZUŠ. Na jaře 2020 ale naplno propukla pandemie covidu a všechno obrátila naruby. “Byl jsem zavřený doma v paneláku a nemohl jsem si ani pořádně zahrát, protože to rušilo sousedy. Klasické cello je totiž poměrně hlučný nástroj,” popisuje jeden z klíčových okamžiků Kratochvíl. Nejprve si chtěl pořídit nástroj elektrický, který by si mohl zapojit třeba do sluchátek a okolí tak nerušil. “Nenašel jsem ale nic, co by mi vyhovovalo. Člověk je na svůj nástroj zvyklý, vyhovuje mu a těžko se adaptuje na nějaký nový,” vysvětluje Kratochvíl. Náhoda tomu chtěla, že se ve firmě nacházela čerstvě zakoupená 3D tiskárna. “Pořídili jsme ji, abychom mohli tisknout obličejové štíty pro zdravotníky. Když poptávka po nich opadla, napadlo mě, že bych si mohl nástroj vlastně vyrobit sám. Věděl jsem, že se dají vytisknout třeba housle a tak jsem začal experimentovat…” popisuje začátky Kratochvíl. Do projektu se vložil i další z jednatelů firmy, Jan Tobolík. Krátce na to se zrodilo historicky první violoncello vytvořené pomocí 3D tisku.

Z 3D tiskárny k prvnímu milionu

“První nástroj se povedl opravdu nad očekávání. Proto jsme se rozhodli, že to zkusíme pojmout komerčně. Pokračovali jsme ve vývoji a rozhodně to nebylo nic jednoduchého. Víte, lidi si myslí, že prostě zmáčknete tlačítko a z tiskárny vypadne nástroj. Tak to není. Než jsme se dostali k vyhovujícímu prototypu, uplynula řada měsíců. Už jen najít ten správný materiál byl velký oříšek. Pohybovali jsme se v naprosto neprobádaných vodách,” vzpomíná Tobolík. Samotný nástroj je složen ze zhruba čtyřiceti komponentů. Oba společníci se záhy spojili se zlínskou Univerzitou Tomáše Bati a ve spojení s ní provádí světově unikátní výzkum akustiky plastů. “Spolupráce stále trvá, protože se pochopitelně neustále snažíme naše produkty zlepšovat,” dodává Tobolík. Cesta na trh začala v únoru 2021.

“Zvolili jsme crowdfundingovou kampaň, ve které lidé přispívají na projekt, aby mu pomohli na svět, zároveň si tak vlastně výrobek předplácejí,” vysvětluje Kratochvíl. “Crowdfunding je výborný v tom, že vám dopředu řekne, zda je o váš projekt zájem, aniž byste riskovali velké investice,” dodává Tobolík. Díky kampani za pětačtyřicet dnů projekt MyCello vydělal svůj první milion. “Ten zájem nás opravdu hodně nakopnul, takže jsme se rozhodli, jít do toho naplno a rozjet výrobu ve velkém,” říká Tobolík.

Ryze softwarovou firmu za dva měsíce přebudovali tak, aby zvládla nové procesy. Výhodou bylo, že 3D tiskárny jsou poměrně skladná zařízení. V současné době jich firma používá zhruba deset a stačí jim k tomu místnost o pár čtverečních metrech. Vzniknout ale musela dílna, kde se vytištěné komponenty skládají do jednotlivých nástrojů, firma nabrala i nové pracovníky. Zcela novým oborem byla i logistika.

Samotné 3D tiskárny moc prostoru nepotřebují, stačí jim malá místnost. Nástroj, který se skládá asi ze 40 dílů, se pak kompletuje v dílně. Kromě kovových částí a elektroniky pochází všechny díly z tiskáren.

Foto: archiv MyCello

MyCello vám vytisknou na míru

MyCello má oproti běžným elektrickým violoncellům řadu výhod. “Tou největší je možnost přizpůsobení potřebám daného hráče. Tím to vlastně celé začalo a proto i název MyCello. Vycházíme z toho, že hráč má své klasické dřevěné cello, které ale není skladné, těžko ho s sebou vezmete třeba na dovolenou. Ale vyhovuje vám, jste na něj zvyklí a nechcete se přizpůsobovat novému nástroji, který někde sjel ze sériové montážní linky. Od nás zákazník dostane instrukce, co přesně má na svém nástroji změřit a my pak podle těchto údajů vyrobíme kopii jeho nástroje na míru,” vysvětluje Kratochvíl řešení dilematu, s nímž se potýká řada hráčů po celém světě. Kromě možností přizpůsobení samozřejmě firma dodává i modely se standardními rozměry.
MyCello je také poměrně skladné, dá se složit do příručního kufříku. “Výhoda je to pro všechny, protože cestování s klasickým cellem je hodně náročné. Třeba do letadla potřebuje vlastní letenku. Snadný transport ale ocení i malí hráči. MyCello totiž samozřejmě vyrábíme ve více velikostech,” upřesňuje Kratochvíl. Zákazník si podle něj může vybrat i vlastní design. “To se týká nejen barvy, ale i různých ozdob, tvarů… Díky 3D tisku můžeme vytvořit vlastně prakticky cokoliv. Kdyby třeba někdo chtěl cello s lebkou, není to problém. Zákazníci jsou však v tomhle zatím trochu konzervativní,” usmívá se Jan Tobolík.

Foto: archiv MyCello

Dnes najdete MyCello kromě vlastního e-shopu také v největší tuzemské prodejně hudebních nástrojů Kytary.cz a brzy se s nimi setkáte i na dalších místech. “Logickým dalším krokem je expanze, český trh je pro takový produkt malý. Už nyní prodáváme nástroje do celého světa, hlavně do USA. Rádi bychom to významně posílili,” naznačuje Tobolík. Svou produkcí je přerovská firma největším výrobcem violoncell v Evropě. “Když se bavíme s klasickými houslaři, tak vesměs říkají, že prodají jeden, maximálně dva nástroje za rok. Ta výroba trvá řadu měsíců. My díky moderním technologiím dokážeme nástroj vyrobit prakticky přes noc. Takže pokud jsme schopni za rok prodat desítky nástrojů, je to velký úspěch. A věříme, že zanedlouho to budou stovky,” vysvětluje Kratochvíl.

MyCello se představí v Šantovce

MyCello už slaví úspěch i na nejrůznějších veletrzích po světě, kde nástroj představují veřejnosti a hlavně hudebníkům. Od příštího týdne, tedy od pondělí 8. srpna, se s MyCellem mohou setkat i návštěvníci Galerie Šantovka. Projekt se totiž představí v rámci přehlídky Šantovka Star(t)s. “Budeme tam mít asi deset nástrojů různých velikostí a barev, lidé mohou přijít, vyzkoušet si nástroj, zeptat se na cokoliv. Kromě toho představíme i 3D tiskárnu, takže třeba děti si mohou zkusit něco vytisknout,” zve Jan Tobolík. Kromě stánku se podařilo zajistit i pódium, na kterém budou celý týden probíhat živé hudební produkce, při nichž se MyCello představí v akci. V sobotu 13. srpna pak program vyvrcholí koncertem skupiny Arrhythmia, jejímž je Kratochvíl zakladatelem a členem. Originální soubor tvoří čtyři cellisté a bubeník, v repertoáru má světové hity všech žánrů i klasiku v originální úpravě. MyCello bude v Šantovce k vidění až do neděle 14. srpna.

Projekt MyCello už získal řadu domácích i zahraničních ocenění.

Foto: Jan Procházka

Budou další nástroje?

MyCello sbírá i prestižní ocenění: Zvítězilo třeba v národním kole soutěže Creative Business Cup organizované agenturou CzechInvest, která hledá nejkreativnější projekty. Na celosvětovém finále v Kodani pak dosáhl projekt na třetí místo, což je v historii soutěže nejvyšší tuzemský úspěch.
Logická otázka je, co bude dál. Zkusí se po úspěchu s violoncellem firma pustit i do dalších nástrojů? “Nesmíme ustrnout na místě, to je asi nejdůležitější,” odpovídá Ondřej Kratochvíl. “Neustále je co zlepšovat, zmiňoval jsem výzkum, hledáme lepší materiály, pracujeme třeba i na vývoji vlastního snímače. Hotový už máme nový prémiový model cella, které vzniklo na základě požadavků profesionálních hudebníků. Oproti modelu Basic je to složitější nástroj, určený klidně k živému vystupování na velkých scénách. Dá se říct, že pokud hledáme dokonalost, tak je to nekonečný proces a nás to ještě ke všemu nesmírně baví. Ale ano, už pokukujeme po jiných nástrojích. Housle ani kytary to nebudou, tam je příliš velká levná konkurence. Co nás ale láká, je kontrabas. Ale ten projekt je teprve v zárodku, uvidíme, kam se to vyvine a jaká bude poptávka,” naznačuje závěrem Jan Tobolík.