V Olomouci bude od 28. dubna do 3. května probíhat již 61. ročník mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Nový vedoucí programu Dominik Vontor v rozhovoru poodhaluje, jak festivalová dramaturgie reaguje na aktuální společenská témata, proč vědu ztělesňují především emoce i na které filmy bychom se letos měli zaměřit.

Nastupuješ jako vedoucí programu festivalu AFO po dlouholetém dramaturgovi Ondřeji Kazíkovi. V čem je pro tebe jeho přístup inspirací a v čem naopak cítíš potřebu jít vlastní cestou?
Když jsem v prvním ročníku nastupoval na Univerzitu Palackého v Olomouci, Ondřej byl úplně první člověk, kterého jsem potkal na jedné z projekcí filmového studentského klubu. Od té doby se naše přátelství na úrovni kamarádů i kolegů nese dál. Když mi symbolicky předával štafetu, děkoval jsem mu s tím, že všechno, co jsem se potřeboval naučit o filmových festivalech a dramaturgii, jsem se naučil právě od něj. Myslím si, že v samotném uvažování o programu se toho příliš nezměnilo – největší změny nastaly tam, kam běžný festivalový divák nevidí.

Letošní ročník se věnuje Společné řeči. Jak se téma propsalo do programu? Je to něco, co divák jasně rozpozná, nebo spoléháte na podprahovou linku?
Myslím si, že hledání společné řeči začalo už v momentě, kdy jsme se na konci června sešli s programovým týmem a otevřeli otázku, jaká témata jsou pro nás osobní a co právě ovlivňuje naše životy. Přicházeli jsme s věcmi, které se týkaly našeho zdraví, vztahu ke světu, společnosti a k sobě navzájem, uvažování o technologiích a digitálním světě, ale třeba také o koníčcích, které nás zajímají a lze je zkoumat vědeckou metodou. Zjistili jsme, že za mnohé problémy, které se na této cestě zákonitě objeví, může často nemožnost najít porozumění.

To, jak ke společné řeči přistupujeme, se promítá také do podoby festivalu, třeba s větším důrazem na inkluzi. Letos poprvé promítáme filmy s audiopopisy pro nevidomé a slabozraké a tři projekce jsou navíc doplněny titulky pro neslyšící a nedoslýchavé. Úvodní zahájení bude tlumočeno do znakové řeči.

Žijeme v době, kdy se důvěra ve vědu proměňuje. Má podle tebe festival AFO i společenskou odpovědnost? 
Festival společenskou odpovědnost má a jsem přesvědčen o tom, že si to samé uvědomují také filmaři a filmařky. Náš soutěžní i nesoutěžní výběr nezachycuje vědu jen jako neutrální nástroj, ale i jako způsob bytí ve světě. Věda je vtělena do postav výzkumnic a výzkumníků, do krajiny, do paměti komunit i do buněk pod mikroskopem, vždy však objektivem kamery, kterou v ruce drží člověk. Jak krásně popisuje můj kolega Ondřej mezinárodní soutěžní výběr: vidět svět očima lidí, kterým na něm tolik záleží, mění způsob, jakým se na něj díváme, i dlouho poté, co film skončí. 

Zmíníš filmy, na které bychom se ve výběru měli více zaměřit? 
Z mých skromných doporučení bych zmínil například film O času a vodě, dokumentární adaptaci islandské knihy Andriho Magnasona o vyrovnávání se se ztrátou ledovců i vlastních předků; film Super příroda, kolektivní vyznání lásky ke krajině i filmovému materiálu, natočené na historickou kameru Super 8; Můj chemický informační systém, který ukazuje vědu i život vědce bez příkras jako pro společnost přínosný, ale často přehlížený úděl; André je idiot, bez nadsázky jeden z nejdůležitějších dokumentů letošní soutěže, připomínající nutnost nepodceňovat ani tak elementární vyšetření, jako je kolonoskopie; a nebo film Posmrtné životy, analyzující principy mediální propagandy. 

Z českých filmů pak stojí za pozornost série Potížistky, zábavná, kolážovitá historie feminismu; Návštěvník Jindřicha Poláka, portrét zásadního tvůrce žánrových filmů pracující s metodologií nové filmové historie; a v soutěži krátkých filmů například pro dobrou náladu hřejivé pásmo Co se mění?

Jak bylo těžké skládat jednotlivé body programu? Vybírat filmy, doprovodný program? Kolik hodin jsi ty osobně strávil u obrazovky sledováním dokumentů, které jste vybírali do soutěže? Kolik se jich přihlásilo? 
Vybírání programových položek mají vždy na starosti dvojice dramaturgů nebo dramaturgyň. Jednotlivá témata vycházejí z jejich osobního zájmu a je potřeba nahlížet na tento proces z jejich perspektiv. Tam, kde bylo obtížné nalézt film, který by téma zpracovával nebo bylo třeba dopovědět něco neřečeného, jsme sáhli po přednáškách, workshopech, prezentacích, diskusích nebo podcastových pořadech. 

Při pohledu na program jako celek je vidět, kolika různými formáty lze přistoupit k tomu, jak transparentně mluvit o složitých tématech a hledat porozumění tam, kde je k němu vytvořeno funkční podhoubí – na AFO. Čas strávený na tvorbě jedné sekce nejde přepočítat na hodiny. Dramaturg s tématem žije neustále, při každé konverzaci, při každém novém setkání uvažuje v kontextu příběhů, které chce vyprávět. Jiná věc je samotný výběr do soutěže. Letos se přihlásilo kolem 600 titulů, ze kterých tým vybral 61 soutěžních projektů. Ty doplňují filmy v nesoutěžních kategoriích a výsledné číslo je pak 139 festivalových titulů.

Je na práci dramaturga něco, co si lidé často idealizují a ve skutečnosti je to úplně jinak? Pozvi nás do zákulisí…
Práce dramaturga je opředena stereotypem, že pouze koukáme na filmy. Ve skutečnosti sledování filmů tvoří zhruba tři pětiny práce. Zbytek zabírá jejich rešerše a shánění nakoukávacích kopií, rešerše hostů a hostek, komunikace s nimi, příprava filmových úvodů a podkladů k diskuzím nebo psaní anotací. V pozici vedoucího programu je pak velká část roku věnována administrativě: psaní a evaluaci grantů, koncepčnímu uvažování a hledání nových cest, jak festival rozvíjet se zbytkem užšího týmu. Velkou a mou oblíbenou součástí dramaturgova roku je pak celoroční skautování filmů, témat a potenciálních hostů při návštěvách jiných festivalů v Česku i zahraničí. 

Kdybys měl vybrat pár věcí, které by si návštěvníci rozhodně neměli nechat ujít, co by to bylo? Může nás něco letos vyloženě překvapit a potěšit? Proč bych měla jít na festival? 
Stojím si za celým festivalovým programem, ať už za tematickými sekcemi, na kterých opravdu důkladně pracoval tým programových dramaturgů a dramaturgyň, tak taky za soutěžním výběrem, který je vždy divácky nejnavštěvovanější. 

Já osobně se letos velice těším na aktivity, které jsme pro návštěvnictvo připravili mimo naše běžné festivalové prostory, jako je například jarní kino na Horním náměstí nebo koncert v Husově sboru britského DJ a vědce Maxe Coopera. Velkou radost mám z toho, že se program pro děti rozrostl také o program pro dospívající a jejich rodiče, a celý je z velké části situován do Domu nacucky! – jako jednoho velkého vědeckého hřiště.

Jak velký prostor dostávají jiné než klasické filmové formy, třeba imerzivní nebo interaktivní projekty? Dá se jednoduše vysvětlit, co je to imerzivní film? Na který bys nalákal někoho, kdo netuší, o co jde? 
Soutěžní sekce imerzivních médií je pro mě velmi osobní záležitostí. Je situována do Červeného kostela, digitálního planetária Pevnosti poznání a také na Ústřední hřbitov v Neředíně. Ukazuje, jakými různými technologiemi a médii lze prožívat a zprostředkovávat poznání. Typicky jde o projekty ve virtuální nebo rozšířené realitě, filmy v kopulovém formátu pro planetárium nebo projekty, které ke svému vyprávění využívají principů her, technologií počítače či jiných fyzických předmětů.

Působil jsi jako dramaturg odborného Industry programu AFO, kde se setkávají čeští i mezinárodní odborníci na komunikaci vědy, aby společně zkoumali, jak prezentovat vědecké objevy co nejpoutavějším způsobem. Zajímalo by mě, jak se v průběhu let mění postupy ve tvorbě a na co tvůrci nesmí zapomenout, aby si dokument získal své publikum? 
Workshop Camp 4Science nabízí filmařstvu vědeckých dokumentů ve vývoji unikátní prostředí, ve kterém během 6 dní intenzivně rozvíjejí své náměty se zkušeným mezinárodním mentorstvem. Velkou devizou olomouckého Camp 4Science je, že probíhá na jednom místě – autoři z celého světa spolu tráví v podstatě celý festival a hranice mezi filmařem, odborníkem, začínajícím tvůrcem i běžným návštěvníkem se přirozeně stírají. 

Témata, která na Campu předáváme, se točí kolem srozumitelného sdílení informací, "otočením kamery" ze zkoumaného objektu na zkoumajícího vědce, prací s archivy, rozšiřování kontextu a experimentování s vizuálním stylem, tedy toho, co dělá vědecké filmy nejen důležitým prostředkem poznání, ale také umělecky hodnotnými díly.

AFO pokaždé přiveze do Olomouce zajímavé osobnosti ze světa filmu a vědy. Líbí se mi, jak myslíte na to, aby byl výběr pestrý napříč obory, zaměřením, ale i přístupností pro běžného diváka, který se může s hosty jednoduše potkat po besedě po filmu a třeba i na koncertě na parkánu. Na jaké hosty se letos nejvíc těšíš? 
Je pro nás důležité přivážet do Olomouce mezinárodní hosty, ale každoročně mě těší vidět, kolik zajímavých osobností máme přímo u nás v Česku. Na AFO přijedou dokumentarista a popularizátor přírody a biodiverzity Prokop Pithart, neuroložka Anežka Dašková, autor projektu Klimatomluva Daniel Kortus, koordinátorka projektů Za živé řeky a ochranářka přírody Gita Matlášková nebo spoluzakladatel Institutu nenásilné komunikace a autor podcastu Fakta o klimatu Petr Holík

Ze zahraničních hostů bych rozhodně doporučil film a přednášku vulkanologa Clivea Oppenheimera, jednoho z předních odborníků na sopky a geologii, který přiváží svůj filmový debut Volání vulkánu. V sekci věnované zdraví a stavu zdravotnictví promluví anglická spisovatelka Tilly Rose, která přes 20 let hledala u lékařů diagnózu svého onemocnění a dnes poutavě vypráví o tom, jak náročné je žít s těžce diagnostikovatelnou nemocí. 

Na festival přijíždí také řada dalších filmařů a odborníků – výzkumnice Erin Espelie, jejíž soutěžní film Představy o řádu čerpá z archivních materiálů zachycených během šestileté laboratorní rezidence, rozhlasová producentka z popularizační platformy Radiolab Molly Webster, španělská režisérka Candela Sotos hledající ve svém soutěžním filmu Květ yrupe nejstarší argentinský vědecký film, nebo chemici a filmoví producenti Elin Rhys a Richard Rees, kteří představí dokumentární film o sedmdesátileté historii CERNu Částice míru.

Co by si měl ideálně odnést člověk, který na AFO přijede poprvé?
Měl by si odnést pocit, že AFO je místo, kde může kolektivně poznávat a zkoumat, jak funguje svět kolem něj. Měl by zjistit, že není důvod bát se věcí s přídomkem "vědecké" nebo "dokumentární", ale vnímat je jako neodmyslitelnou součást našich životů. Měl by v sobě objevit opět tu dětskou zvídavost a přirozenost ptát se.

Je týden před zahájením festivalu. Jak bys popsal své pocity a očekávání? A jak zvládáš stres a relaxuješ? Díváš se na Netflix?
Práce dramaturga je v podstatě ukončená. S plnou důvěrou ve skvělý tým, z velké části tvořený studentstvem Univerzity Palackého, přebírají štafetu hrdinové a hrdinky z produkce, stavby, techniky, guest servisu, překladů a komunikace. Já už jen vyhlížím první spokojené návštěvníky na první projekci v úterý 28. dubna v Kině Metropol. A jak odpočívám? Kromě toho sleduji dalekohledem jarní ptactvo v Litovelském Pomoraví. To je pro mě ten nejlepší relax (smích).

Dominik Vontor, vedoucí programu mezinárodního filmového festivalu AFO

Vystudoval magisterský obor Filmová studia a Televizní a rozhlasová studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve spolupráci s FAMU působil jako externí produkční na výrobě několika studentských dokumentů. Pracoval jako programový a produkční manažer v několika kinech a artových filmových klubech; jako produkční spolupracuje s Meltingpotem a v pozici programového koordinátora s festivalem ART*VR. V Institutu dokumentárního filmu zastával pozici koordinátora mezinárodního distribučního projektu KineDok. Od roku 2025 je vedoucím programu festivalu Academia Film Olomouc Univerzity Palackého, kde původně působil jako dramaturg Industry programu a soutěžního výběru projektů imerzivních a interaktivních médií.