Tomáš Bárta: Haná je tréninkový ráj

Jak se vám tady ve Veteran areně líbí?
Je to skvělé, vidět kola a auta takhle hezky pohromadě. Určitě je to atraktivní i pro partnery. A docela se mi líbí i to srovnání se starými koly, na kterých je vidět, jak se všechno posouvá dopředu. Pokrok je nezastavitelný a platí to i v cykloprůmyslu.

Na první pohled ta kola vypadají podobně, i když je dělí skoro sto let…
(smích) To ano. Ale když se podíváte podrobně, tak zůstaly jen ty tři trubky. Zbytek je jiný. Dnes se řeší hlavně aerodynamika, aby se jezdilo rychle, ale bezpečně. Jestli mají mít řidítka čtyřicet nebo čtyřicet dva centimetrů. Milimetry v nastavení posedu… Je to obrovský rozdíl.

Takže se kola mají ještě kam vyvíjet.
Určitě. Ale minimálně v horizontu příštích deseti let bych nečekal nějakou revoluci, jakou byl třeba příchod kotoučových brzd. Spíš to bude v těch detailech. Ale na druhou stranu, teď jsem viděl, že někde zkoušeli nahradit řetěz jakousi ozubenou hřídelí. Nemyslím si ale, že by se to mohlo nějak rozšířit.

Když si tu prohlížíme skoro sto let starého cykloveterána, dovedete si představit, ujet na něm svých sto kilometrů tréninku?
Tak možná sto metrů okolo haly. (smích) Déle určitě ne. Tělo je adaptované za celý rok na nastavený posed, hodně rychle by mi upadly ruce, záda...

Takže zůstanete věrný kolu MMR...
Letos mě ještě ani jednou neshodilo. Takže ano, nechystám se ho měnit, momentálně je to to nejlepší, na čem mohu jezdit.

Revoluční novinkou určitě byla i elektrifikace kol. A takoví ti pravověrní cyklisté nenechají na elektrokolech nit suchou. Co si o nich myslíte vy?
Já bych řekl, že cyklistika má v první řadě přinášet radost z jízdy na kole. Pokud motor není používán na závodní úrovni, ale pomáhá právě v té radost, je to naprosto v pořádku. Třeba moje máma na kole nejezdila. Pak si pořídila elektrokolo a to jí dodalo potřebnou energii. Přece jen, když člověk vyjede kopec s pomocí motoru, užije si to daleko víc, než když se morduje na něčem takovém. (Tomáš ukazuje na veterána – pozn. redakce.)

Takže ano, je to dobrá věc, může na to sednout každý. Ale neříkám, že by si elektrokolo měli pořizovat lidi od dvaceti nahoru. Ti ať sportují pořádně a motor si pořídí, až začnou s věkem ubývat síly.

Takže vy ho nemáte.
To ne. (smích) Ani o něm zatím neuvažuju, stačí mi moje nohy.

Však v nich letos máte kolik? Třicet tisíc kilometrů?
To ještě ne, ale do konce roku to dám. Teď mám 26 300, za pár dní letím na soustředění do Španělska, kde za tři týdny okolo dvou tisíc kilometrů najezdím. Pak se na otočku vracím do Česka na mistrovství na dráze a pak zpět do Španělska, kde nějakou tu tisícovku ještě dám. Takže když to počítám, do konce roku mi to tam asi spadne.

Kde se vám jezdí nejlíp?
Pro mě je ráj na Hané, pocházím odtud, od Bouzova. Ale bohužel se tu dá trénovat jen v teplých měsících, nedokážu si představit, že bych tu měl absolvovat v prosinci šestihodinový trénink. Od prosince do konce února si proto pronajímám byt ve Španělsku a trénuji tam. Ale přes léto jsem tady a jezdí se mi tu krásně. Vyjet si z Bouzova směrem na Jevíčko, na Konici, to je krása… Moje oblíbená trasa je na Mohelnici, do Šumperka, pak přes Uničov do Olomouce a Pomoravím do Litlovle a odtamtud zpět na Bouzov. To mě hodně baví, protože většinu cesty jedu po cyklostezkách a cítím se tak docela bezpečně. Je super, že v posledních letech vznikají nové.

A když na to přijde, blízko jsou i Jeseníky. Tam mám moc rád trasu přes Červenohorské sedlo, Vidly, někdy i přes Praděd…

A jen tak pro zajímavost, jakou máte letos nejvyšší rychlost?
Letos maximálně devadesátku. Neměl jsem žádný rovný dlouhý sjezd, kde bychom to pálili jako rakety. Za život jsem už ale jel přes sto určitě. Čím jsem ale starší, tím jsem klidnější.