Hodně pozornosti vzbudila ještě před svým vystoupením interpretka čtvrtého koncertu letošního ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc Bernadetta Šuňavská. Zvažovalo se zejména, může-li být její vysoké renomé vzhledem k jejímu mládí bráno zcela vážně. Samotný koncert ukázal, že zcela jistě ano.

Řada cen získaných na festivalech v mnoha zemích Evropy napovídala, že v případě Šuňavské jde o interpretku mimořádnou. Už při studiu na konzervatoři v roce 1995 získala první cenu v soutěži konzervatoří v Bratislavě a stala se národním želízkem pro soutěže v zahraničí. Stala se i vítězkou v soutěži o Cenu Slovenské národní banky pro nejlepšího studenta VŠMU Bratislava. Zazářila v Linci, St. Maurice, ve Stuttgartu, Paříži, Římě, Krakově, Saarbrückenu či Lucemburku.
V Olomouci se prokázalo, že se k ní váže i takzvané kouzlo osobnosti. Se sympatiemi byla přivítána dřív, než usedla u Englerových varhan. Posluchači ocenili, že koncert měla připraven s takovou pečlivostí, že všech šest skladeb přednesla zpaměti. Šlo o výkon neobvyklý, zvláště když samotná dramaturgie interpretce nic neusnadňovala. Bylo zřejmé, že varhanice je hostem s tak mimořádnou technikou, že překračuje i mistrovské normy.
Bernadetta Šuňavská v úvodu přednesla třívětou Sonátu a moll, Wq 70/4, C. Ph. E. Bacha, druhého syna Johanna Sebastiana Bacha. Carl Philipp Emanuel proslul nejen jako hudebník a skladatel, ale i jako autor klavírní učebnice, aniž se mu dostalo jakékoliv učitelské průpravy. Přednesené dílo zapůsobilo radostnou melodikou, lehkostí a hudební proměnností, příjemně kontrastní bylo Adagio ve vztahu k závěrečnému Allegru.
Za jeden z vrcholů koncertního večera nutno považovat Leoše Janáčka. Bernadetta Šuňavská si pro olomoucké vystoupení z Janáčka vybrala Bernhardem Bassem upravenou suitu pro dechové sexteto Mládí. Jeho varhanní podoba byla vnímána jako úchvatná. Nikomu neuniklo, že jde o skladbu, jíž se u varhan může zhostit jen skutečný mistr. Posluchači neskrývali svou vděčnost za svébytnou dramaturgii i přednes díla. V Olomouci takový Janáček ještě nezazněl.
Další část koncertu byla naplněna díly z 18. a 19. století. Zvoleny byly Vánoční variace Francouze Marcela Dupré, což představovalo skok do jiné, ale velmi citlivé a přitažlivé melodiky. Ale ani následné Sonáty D dur a d mol Domenica Scarlattiho ze závěrečného údobí pozdního baroka nepostrádaly hudební civilnost a dokonce prozrazovaly autorskou náklonnost i k profánní hudbě. Obě skladby přednesla Bernadetta Šuňavská bravurně a uvolněně.
Závěrečnou skladbu, jak podotkl před koncertem i děkan František Hanáček, vytvořil německý skladatel Julius Reubke v polovině 19. století jako poděkování Bohu za spravedlnost, která přichází na svět jako lék na útrapy a protivenství, jejichž příčinou jsou lidské špatnosti. Šlo opět o skladbu dramaturgicky dosud opomíjenou, ale natolik svébytnou a originální, že posluchače bytostně oslovila. Bylo to především nadějí, jež se ze skladby linula.
Bernadetta Šuňavská si olomoucké publikum svým výkonem, ale i svou osobností bez nadsázky podmanila. Lze předpokládat, že bude u sv. Mořice opět brzy hostovat.