Vánoce nejsou jen svátky klidu a míru. Velký zájem o ně tradičně projevují i kapesní zloději, pro které předvánoční shony znamenají žně. Podle policistů si lidé počínají často velmi lehkovážně a stávají se tak pro zloděje snadným cílem. Policejní mluvčí Jitka Dolejšová na následujících řádcích popisuje, jak kapsáři pracují a dává rady, kterak se těmto nepříjemným setkáním vyvarovat.

V předvánočním období se policisté každoročně setkávají z nárůstem počtu krádeží na osobě a to především díky tomu, že se ve městě pohybuje velký počet osob v nákupních centrech, na tržištích a v prostředcích městské hromadné dopravy. Denně tak dochází k případům, kdy nic netušící občan překvapeně zjistí, že mu z kapsy, či kabelky zmizela peněženka, doklady a často také platební karty. Kapsáři, kterým nahrává nejen šikovnost a hbitost jejich prstů, ale také to, že si občané nedávají příliš pozor na své věci, využívají chvilkové nepozornosti své často náhodné oběti, kterou si vyhlédnou na ulici, ale především v prostředcích městské hromadné dopravy a supermarketech. Lidí přicházejí většinou o poměrně velký finanční obnos, který mívají v období nákupů u sebe.
Kapesní zloději využívají především shluků lidí, které se tvoří u vchodů do obchodních domů, na zastávkách městské hromadné dopravy, na nádražích, tržištích apod. Klasickou fintou je, že zatarasí vchod, jsou hluční, soustřeďují na sebe pozornost. Sbírají na zem pohozené předměty např. zápalky, cigarety, případně předstírají, že si upravují boty. Ve dveřích dopravních prostředků kladou nesmyslné otázky. V přeplněných dopravních prostředcích mívají své "hbité ruce" překryty novinami, šálou, či kusem jiného oděvu. Kromě toho, že jsou velmi zruční, bývají i dobří psychologové. Někdy pracují ve skupince. Jeden označí vhodnou oběť, další krade, třetí lup přebírá a zajišťuje ústup z nebezpečné pozice. Samotná krádež bývá bleskovou akcí, okradený se o chybějících věcech často dozví až mnohem později a na zcela jiném místě, než ke krádeži došlo.

Tyto krádeže jsou podle Dolejšové každodenní záležitostí. "Například v pondělí někdo okradl mladíka v jednom z olomouckých hypermarketů. Prostě mu vytáhl z bundy mobilní telefon za osm tisíc korun," popsala mluvčí. V úterý si pozor nedávala žena ve vestibulu na vlakovém nádraží. Z kabelky přes rameno jí zmizela peněženka s šesti tisíci korunami. "Tyto případy řešíme zvlášť v tomto čase prakticky každý den," potrdila mluvčí. Jak se má tedy člověk chovat, aby riziko krádeží minimalizoval? Policejní mluvčí shrnula zásady do několika bodů:

A co dělat, pokud jsme zjistili, že nás někdo okradl? "Pokud si okradení všimnete včas, přivolejte policistu nebo strážníka městské policie. Svědek krádeže nebo okradený může kapsáře zadržet až do doby příchodu policie - tady je ale potřeba zdůraznit, že je vždy nutné zvážit případné riziko. Okradený by měl krádež oznámit, případně uvést jména svědků z místa činu. Pokud mu je pachatel znám, podat jeho popis. Krádež je možno oznámit v případě, že v dosahu není žádný policista, na linku tísňového volání 158 nebo na nejbližší policejní služebnu," vysvětlila mluvčí. Podle ní však není usvědčování kapsářů nijak jednoduchou záležitostí. "Zloději musí být přistiženi doslova s rukou v kapse oběti. Krádež musí policisté také doložit zajištěnou věcí a osobními svědectvími," řekla Dolejšová. Podle ní policisté například v listopadu řešili 381 takových případů. "U kapesních krádeží platí víc než kdekoli jinde, že jim lze poměrně snadno předcházet, a že každý z nás má ve své moci nedat šanci nenechavým zlodějům," uzavřela mluvčí.