Dva další kočkodany husarské má od konce února olomoucká zoo. Mláďata mají společného otce a jejich matky jsou sestry. Zahrada se o chov těchto opic pokoušela vícekrát v průběhu několika desetiletí, první úspěch se dostavil až loni v létě, kdy na svět přišla malá Kryšpína. Nová mláďata na jména teprve čekají.

"Matky mláďat o ně pečují společně, stává se, že si je i půjčují," prozradila mluvčí zahrady Hana Labská. Co se bude s mláďaty dít, až povyrostou se podle ní zatím nedá říct. "Jisté je, že pokud to budou samičky, nemohou tu zůstat kvůli otci, pokud to budou samci, časem by se začali prát," podotkla. Mladé opičky tak pravděpodobně poputují do jiné zahrady. Nejméně rok zatím zůstanou v péči matek. "Malí kočkodani se matky drží jako klíšťata několik měsíců po narození," vysvětlila Labská. Právě proto podle ní není možné zatím určit pohlaví mláďat.

Olomoucká zoologická zahrada poprvé chovala kočkodany husarské v sedmdesátých letech minulého století. Druhou skupinu přivezli čeští zoologové v roce 2003 ze zoo v holandském Amersfoortu. "Šlo o rodinu složenou z pěti samců a pěti samic. Tato skupina však nebyla schopna rozmnožování. Později k ní přibyli dva noví samci, kteří se však s tlupou nesžili. Vloni tato skupina odešla do Paliče v Srbsku," zmínila Labská.

Domovem kočkodanů husarských jsou otevřené savany a polopouště africké Sahary a oblasti Airu. Tyto opice mají dlouhé končetiny přizpůsobené životu na zemi. Dovedou běžet rychlostí až 56 kilometrů za hodinu. Vyskytují se ve dvou poddruzích – v západní části areálu svého rozšíření mají černou skvrnu na nose, ve východní skvrnu bílou. Olomoucká zoo chová kočkodany západního typu.
"Jsou to velmi společenské opice. Žijí v tlupách až o třiceti jedincích. Sociální struktura těchto tlup má podobu harému, tedy jednoho samce a skupiny samic s mláďaty. Živí se ovocem, hlízami, trávou a semeny, ale občas si jídelníček zpestří i živočišnou potravou, konkrétně ještěrkami. Při dobré péči se v zajetí mohou dožít až dvaceti let," prozradila Hana Labská.