Reklama

Neděle 17. října 2021, svátek má Hedvika, venku je 3.2 °C

V neděli zazní v Arcibiskupském paláci zajímavý kvartet Arnolda Schönberga a Smyčcový oktet Maxe Brucha

Kultura

9.10.2021

Autor: red

Další z řady komorních koncertů Podzimního festivalu komorní hudby se uskuteční s neděli 10. října od 19 hodin ve Slavnostního sálu Arcibiskupského paláce. A bude to vskutku koncert nejen pro hudební fajnšmekry, neboť na něm zazní atonální kvartet Arnolda Schönberga a Smyčcový oktet Maxe Brucha.

O interpretaci velmi náročného sopránového partu se postará přední česká sopranistka Markéta Cukrová. Pro její neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dále vystoupí Zemlinského kvarteto: František Souček, Petr Střížek - housle, Petr Holman - viola, Vladimír Fortin - violoncello a Bennewitzovo kvarteto: Marie Hasoňová - housle, Štěpán Ježek - housle, Jiří Pinkas - viola, Petr Vašinka - kontrabas.

Období, kdy vznikal druhý smyčcový kvartet Arnolda Schönberga, nebylo pro autora jednoduché. Žil s rodinou ve Vídni a měl problémy se zajištěním její existence a zároveň procházel proměnami vnímání své hudby, stylu kompozice a uměleckých priorit. Začal intenzivně malovat, částečně inspirován a veden malířem Richardem Gerstlem, který ale zároveň vážně navázal vztah se skladatelovou manželkou. Druhý smyčcový kvartet je v mnoha ohledech inovativní, a to z pohledu vývoje tohoto hudebního žánru i v souvislosti s vývojem autorovy tvorby. Důležitým a velice působivým prvkem je využití ženského hlasu ve třetí a čtvrté větě, který zpívá dvě básně Stefana Georga z jeho sbírky Sedmý prsten, která vyšla v roce 1907 a Schönberga okamžitě zaujala. Celý kvartet odráží Schönbergovo tehdejší uvažování o tonalitě a jejím uvolňování. O zmíněné třetí a čtvrté větě Anton Webern prohlásil, že "jsou prosty jakéhokoliv tonálního vztahu".

Smyčcový oktet loňského jubilanta Maxe Brucha vznikl krátce před autorovou smrtí v roce 1920 a zkomponován je pro čtyři housle, dvě violy, violoncello a kontrabas. Zvláštní je, že dílo bylo veřejně zpřístupněno až o téměř osmdesát let později v roce 1996. Původně skladbu koncipoval Max Bruch pro smyčcový kvintet a na této verzi pracoval na začátku roku 1919. Pod vlivem pocitu ze stavu poraženého Německa, který mu způsoboval stavy deprese, se rozhodl a skladbu přepracoval a upravil do podoby vcelku nezvyklého oktetu.