Mezinárodní festival duchovní hudby v Olomouci pokračoval v sobotu koncertním večerem v chrámu sv. Mořice. Do své druhé poloviny vstoupil festival originální dramaturgií, která byla zcela naplněna moderní českou duchovní hudbou.

V první části koncertu zazněly Píseň sestry Anežky a bratra Františka a Pocta Janu Sarkandrovi, jejichž autor Petr Fiala se na koncertě představil i jako dirigent interpretujícího Českého filharmonického sboru Brno. Závěrečná Symfonie č. 3 pro varhany, žestě a tympány Miloslava Kabeláče (1908 – 1979) byla sledována velmi pozorně s ohledem na proměnný charakter všech jejích čtyř částí. Dirigoval ji Jaromír Michael Krygel. I symfonické dílo přednesli umělci z Brna, takže kdo označil čtvrté setkání s duchovní hudbou jako brněnský koncertní večer, ťukl hřebík do hlavičky.
Oběma skladbám svědčil monumentální interiér gotického chrámu. Jeho akustické kvality napomohly dokonalému vyznění složité kompozice Fialových děl, v nichž byly skloubeny kontrastní polohy jemných sólových pěveckých partů, mohutných varhanních píšťal, mužského a smíšeného sboru a dokonce i recitace. Zřejmá byla velká péče interpretů o srozumitelnost přednášeného i zpívaného textu; interpreti si uvědomili, že ona duchovní orientace obou oratorií přímo pramení z básnického zpracování Zuzany Novákové-Renčové a respektovali právo posluchače hudbu i text synchronně vnímat. To nebylo zejména pro recitátorku Ivanu Valešovou snadné. O to větší zásluhy jí patří. Vynikající výkon také odvedla sopranistka Hana Škarková, altistka Pavla Zbořilová, barytonista Tomáš Badura a flétnistka Radvana Žáková i varhaník Martin Jakubíček. Petra Fialu jako autora i dirigenta naplněný chrám po zásluze vděčně odměnil uznalým aplaudováním.

Kabeláčova Symfonie č. 3 pro varhany, žestě a tympány byla pozoruhodně instrumentovaná. Nástrojové rozložení a četnost žesťů od lesních rohů, trubek, pozounů až po tubu umožnilo skladateli vytvořit dílo, které posluchače pozvedává, inspiruje, povznáší. Využívání žesťů v duchovní hudbě je dost časté a přímo symbolické, ale Miloslavu Kabeláčovi se podařilo hudební potenciál varhan a výraznost tympánů v tomto díle velmi kreativně využít, takže jeho symfonie je dramaticky laděným dílem, při jehož interpretaci litujeme, že jak tympanista, tak i ostatní hráči zůstávají v anonymitě. Vynikající výkon Kamily Klugarové nezanikl, i když patos skladby byl vkládán do tympánu a žesťů. Z varhanního partu však vyrůstal a podmiňoval ho.
Ani čtvrtý koncert nezklamal. Návštěvnost na něm však byla ovlivněna faktem, že je u nás všeobecně respektovanější a vyhledávanější klasika.