Poslední říjnový pátek se v čajovně U mloka sešla k poctě nedávno dožitých šedesátin olomouckého básníka a překladatele Petera Mikeše společnost nakloněná poezii, aby uvedla do života jeho novou básnickou sbírku Starý dům vydanou nakladatelstvím Periplum.

Útulná sklepní čajovna naznačovala, že půjde o záležitost komorní, a jen zasvěcení tušili, že bude výjimečná. Jednak poezií samotnou, jednak týmem uvádějícím a vítajícím Mikešovy verše do života, ale i složením přihlížejících a naslouchajících účastníků.
Setkání uvedl politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého, čelný představitel nakladatelství Periplum, básnickou sbírku představil poeticky koncipovanými myšlenkami Jakub Guziur z katedry anglistiky Ostravské univerzity, verše přednesl autor a jejich anglické verze interpretoval Matthew Sweney, člen katedry anglistiky Univerzity Palackého.
V řadách zaujatých posluchačů bylo možno zahlédnout básníka Rostislava Valuška, vydavatele Pelikánových Listů Václava Buriana a Tomáše Ticháka, olomouckého výtvarníka Pavla Herynka a další hosty. Malá čajovna jimi byla přiměřeně naplněna. Šlo tedy spíše o neformální a utajené setkání intelektuální lóže, jíž společně ruku v ruce vévodily skromnost a vědomí výlučnosti. Bylo poučné do ní nahlédnout.

Petr Mikeš se krátce zmínil o historii vydané sbírky veršů. Ta začala tím, že je autor v počtu 77 napsal a 25 z nich nabídl svému příteli Sweneymu k překladu. Historie sbírky poté pokračovala, ba dokonce se zdálo, že skončí jejich totálním "ztracením". To ale po delší době tok dějů pokračoval hozením záchranného lasa na odeslaných 25 básní ve Sweneyho držení, dále pak autorskou rekonstrukcí 25 ztracených básní a dopsáním zbytku do počtu 77. Taková spletitost osudů byla vhodnou pilulkou pro vyvolání patřičné zvědavosti. Básně byly interpretovány česky i anglicky. Autorem a Matthewem Sweneyem. Přednes byl tichý, laskavý a nepřekřičoval – nikoho a nic. Dokonce ani ne zapnutou ventilaci, která do veršů monotónně hučela. To byla jediná vada večera. Většina básní byla napsána formou haiku, měly v pointách skryto jádro sdělení, takže nedbale se naslouchat nedalo. Mnohé byly napsány jako přímá tvořivá reakce na kontakty s osobnostmi anglicky psané literatury; ač byly napsány srozumitelně, pochopitelnější byly zasvěceným.
Informaci o básnickém večeru zakončeme několika myšlenkami, které o Mikešově sbírce napsal Jan Suk do Portálu české literatury: "Je očividné, jak Mikešovo lyrické i myšlenkové paradigma míjí francouzsky racionální kultivovanost a rozchází se s představou symetricky propěstěných zahrad a parků ducha. Vydává se spíš do anglosaské barbarské divočiny. A k obrazům elementárním, jak je ve svém díle zachycuje kupříkladu Mikešem překládaný irský básník Paul Muldoon nebo jeho nepřestajný guru Ezra Pound. Právě jemu věnuje autor hned pětici haiku."