Koza šrouborohá neboli markhur, je vzácný druh kozorožce, pocházející ze střední Asie. V Pákistánu je dokonce národním zvířetem. Zoologická zahrada v Olomouci ho chová od roku 1990 a zvířata zde i pravidelně množí, o čemž svědčí osm letošních mláďat. Spolu s 18 dospělci se tak jedná o největší stádo tohoto vzácného zvířete v evropských zoo.

"V Evropě chová 34 zoologických zahrad téměř 284 jedinců. Počet ve volné přírodě se odhaduje na 6000 a naštěstí se v posledních letech mírně zvyšuje. Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN SSC) tak tento druh hodnotí jako "blízko ohrožení"," uvádí zoolog Jan Pluháček. Chov v evropských zoo je koordinován zoologickou zahradou ve finských Helsinkách, čímž je garantováno udržení větší genetické rozmanitosti popualce v evropských zoo. Právě z Helsinek pochází olomoucký chovný samec.

U koz je patrný výrazný pohlavní dimorfismus. Obě pohlaví mají unikátní šroubovité rohy, u samců dosahují až 160 cm, u samic většinou nepřesáhnou 25 cm. Moderní výzkumy porovnávající DNA jednotlivých druhů kozorožců přinesly ale zajímavý závěr. Všichni kozorožci jsou jim geneticky vzdálení, kromě kozorožce sibiřského, který je společně s kozou šrouborohou jejich nejbližší příbuzný. Právě ceněné rohy však zůstávají hlavní příčinou, která má za následek jejich trofejní lov, díky němuž se tento druh ocitá blízko ohrožení. Osudovým se jim stává i chutné maso. Ve volné přírodě se vyskytuje téměř 6 000 jedinců.

Koza šrouborohá se pohybuje ve vysokohorských oblastech, v nadmořské výšce od 500 až do 3500 m, v ne příliš hustých lesích západního podhůří Himalájí, konkrétně od Turkmenistánu po severní Indii kde se živí trávou, rostlinami, listy a další dostupnou vegetací, příznačnou pro danou oblast místa výskytu. Kozy si umí stoupnout na zadní nohy a okusovat i výše rostoucí větve, mají-li příležitost, dokážou se po vodorovně rostoucích větvích i pohybovat. Samice tvoří většinou malá stáda, samci, kteří spolu v době rozmnožování svádí urputné zápasy, žijí většinou samostatně. Srst této kozy se přizpůsobuje ročnímu období, co do zbarvení i délky. V létě je rudošedá a krátká, v zimním čase je šedá a delší. Pro samce bývá příznačná výrazná délka srsti na krku, která může dosahovat až několika desítek centimetrů. Jedním z rozdílů mezi pohlavími je i jejich hmotnost. Samci váží zhruba 100 kg, samice kolem 35 kg.